Podivuhodná země plná protikladů. Svět sám pro sebe, v němž najdete bok po boku nejnovější technologické zázraky i kaligrafické dílny, kde dodnes používají na ruční písmo stejné štětce jako v 18. století.
Jen tady můžete cestovat nejmodernějším vlakem šinkansen tryskovou rychlostí do Kjóta, v jehož centru stále úspěšně prosperují staleté dřevěné domky pro gejši, ve kterých se dosud topí dřevem.
A jen tady potkáte na ulicích lidi oblečené v nadčasovém minimalismu Jódžiho Jamamota, stejně jako pestrobarevné plyšové maskoty, harajuku či manga girls i ženy, které i dnes nosí tradiční kostým s dřeváky, které se za poslední staletí prakticky nezměnily.
Vítejte v Japonsku, zemi překvapivých kontrastů a jednom z těch míst, kde jako Evropan zažijete celou řadu kulturních šoků i překvapivých objevů. A to je na cestování to nejkrásnější.
Co tu nevynechat?
To je otázka za milion. Japonsko je samozřejmě plné různých lákadel: od měst plných hi-tech architektury po tradiční svatyně v horách, kde naopak nikde nezaplatíte platební kartou. Pokusím se tedy zkompilovat svoje oblíbence tak, abyste dostali o Japonsku komplexnější obrázek.
Tokio
Tokio samozřejmě nemůžete vynechat. A na tuto obří aglomeraci si určitě vyhraďte alespoň tři až čtyři dny. Myslím, že vás to tu překvapí. Předtím, než jsem v něm byl poprvé, jsem o něm měl trochu mylnou představu.
Na základě fotek a filmů jsem měl za to, že jde o hlučné město plné mrakodrapů a neonů, které žije čtyřiadvacet hodin denně. Realita je ale velmi odlišná. Mimo několika centrálních oblastí Šibuje a Šindžuku, kde to opravdu dost bliká, jde spíše o město s menšími domky, které má v mnoha čtvrtích skoro venkovskou atmosféru.
A i přes jeho velikost se tu budete cítit bezpečně a v pohodlí, patří k jednomu z nejbezpečnějších měst na světě. Více o tom, co tu vidět a nevynechat, vám povím v samostatném článku.
Kjóto
Původní hlavní město Japonska je dobré navštívit kvůli historii a památkám. Já sice preferuji Tokyo před Kjótem, ale to je hlavně tím, že v Kjótu, alespoň na jaře a na podzim, je na mě příliš turistů.
Vyhraďte si na něj určitě alespoň dva dny. Vynechat tu nemůžete samozřejmě starou čtvrť Gion, která patří gejšám a jejich „geisha houses“. Doporučuji také Kijomizu-dera, starý buddhistický chrám s krásnými výhledy.
Co naopak klidně vypustit můžete, je populární bambusový les Arashiyama. Je sice krásný, ale to množství turistů, které v něm najdete, zvládnou bez klení jen velmi otrlí, případně buddhističtí mniši.
Kanazawa
Jedno z mála větších měst na západním pobřeží pro mě představovalo klidnější a menší verzi Kjóta. Podobně jako to je také plné malých chrámů a svatyní, jen je tu daleko méně turistů, a tak budete mít možnost projít si je všechny docela v klidu.
Město je tak zachovalé z jednoho prostého důvodu – patří k jednomu z těch mála, která během 2. světové války unikla bombardování. Rozkládá se na dvou stranách řeky a na úpatí hor a to jej, alespoň v mém soukromém žebříčku, řadí k jednomu z nejkrásnějších měst Japonska. Zařídíte-li si rail pass, nebudete mít problém na jeden nebo dva dny sem zajet.
Hirošima
Město s tragickou historií není dnes jen mementem války (i když autobusy plné školáků sem svážejí právě proto, aby si poslechli o jejích tragických dopadech), ale jde o velmi příjemné, živé místo s malebným přístavem.
Objevíte tu navíc velmi zajímavou českou stopu – architekt Jan Letzl tu roku 1915 postavil Prefekturní palác pro výstavu produktů. Tato stavba jako jediná přestála explozi bomby Little Boy, která vybuchla přímo nad ní, a tak dnes slouží jako Památník míru nebo tzv. Atomový dóm.
Nikko
Řada turistických průvodců vám doporučí, abyste se jeli podívat do Nary, malého města nedaleko Kjóta. Za mě je tohle místo ale spíše turistická past. Chcete-li ovšem vidět autentické poutní místo, daleko lepší je myslím horské městečko Nikko se svatyní Tošogu ze 17. století a nedalekými vodopády, kam se dostanete malým vlakem z Tokia.
Pokud byste ale chtěli vidět vše zásadní během jednoho dne, budete muset vyrazit brzy ráno, kostely a svatyně mají často striktní otevírací dobu do pěti odpoledne.
Nikko je známé také svými onseny, horkými přírodními prameny, které najdete často v horských oblastech a obvykle jsou součástí menších tradičních hotýlků – rjokanů. Pokud to stihnete, není nic příjemnějšího než se po výšlapech do strmých kopců, kde leží svatyně, ponořit večer do horké lázně.
Jama-dera
Malá horská oblast nedaleko města Sendai patří mezi nejstarší poutní místa. Buddhistický chrám Risšaku-ji byl založen už kolem roku 900. Úzkými cestami tu vystoupáte do vysoko položených chrámů a nahoře se před vámi rozvine krásný pohled na okolní hory.
Cestou zpět si nezapomeňte koupit něco z chrámového obchodu. Přinese vám to možná nejen štěstí v lásce a podnikání, ale hlavně pořídíte i suvenýry pro přátele a rodinu, které jinde rozhodně neseženete.
Ritsurin Garden, Takamatsu, Šikoku
Přiznám, že jsem se sem vydal z velké části proto, že se tu odehrává můj oblíbený román Kafka na pobřeží od Harukiho Murakamiho. Ostrov Šikoku je jednou z nejméně obydlených částí Japonska, a tak tu zažijete úplně jinou atmosféru než třeba v Tokiu.
Hlavním lákadlem nevelkého pobřežního města Takamatsu je historická zenová zahrada, kterou si tu nechali vybudovat v 18. století místní feudálové. Neužívali si ji ale příliš dlouho, už o století později ji darovali městu a otevřeli veřejnosti.
Pokud sem vyrazíte v pracovní den, máte velkou šanci, že budete mít obří areál prakticky sami pro sebe. Dobré spojení je například z Kjóta a, opět díky rail pasu, jde o relativně krátkou cestu, takže celý výlet zvládnete za jeden den.
Ghibli Museum
Určitě nejsem jediný fanoušek Totora, Princezny Mononoke a dalších postaviček legendárního japonského studia Ghibli. Muzeum je pro skalní fanoušky jejich produkce povinností. Nicméně osobně jsem sem nedostal.
Ano, podcenil jsem přípravu a myslel si, že si prostě koupím vstupenky s denním předstihem. Chyba lávky! Pokud se budete chtít do muzea ve čtvrti Mitaka, na západ od centra Tokia, podívat, kupte si vstupenky opravdu hodně dlouho dopředu.
Kde jíst?
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Před první cestou jsem měl trochu mylnou představu o japonské gastronomii. Zaprvé jsem si myslel, že jde sice o kulinářskou velmoc (ten rekordní počet michelinských hvězd není pro nic za nic), ale že jídlo bude skandinávsky drahé.
Když jsem zjistil, že skvělý udon nebo ramen stojí asi polovinu toho, co v Česku, padly veškeré moje zábrany a řekl jsem si, že se prostě domů štíhlejší nevrátím. A s tím souvisí můj druhý omyl.
Z nějakého důvodu jsem trpěl představou, že Japonci jedí zdravě. A to jsem se tedy opravdu spletl! Japonci milují bůček, silné masové vývary, smažené tempury, které si přidávají na udon, řízky (které tu ale jedí trochu jinak než jsme zvyklí u nás, s curry omáčkou a rýží) a rádi to vše zapíjejí silným saké.
Ano, ochutnáte tu i skvělé ryby a ano, Japonci rozhodně nejedí tolik sladkého, ale o nějakém dietním jídle nemůže být řeč, Japonci mají rádi svá jídla tučná a masitá.
Pokud nevíte, kde začít, podívejte se, jaký typ jídla je typický pro kterou oblast Japonska, každá část země má své speciality nebo svůj lokální ramen. Nebojte se mixovat nízké s vysokým.
Když si párkrát zajdete do dobré restaurace, dejte příště šanci lokální ramenerii nebo jídelně s udonem (udon je japonská odpověď na fast food, jen chutná mnohem lépe) nedaleko. Pokud je místo plné místních, je to dobrý indikátor, že jídlo nešidí.
Já jsem si navíc oblíbil i levné japonské jídelny, kde si objednáte jídlo v automatu. Obvykle tu za stovku dostanete misku miso vývaru, hovězí na plátky nebo rybu, misku rýže a pražený čaj.
A co si pořídit?
Ačkoli nesnáším nakupování, v Japonsku jsem několikrát zažil něco, co se podobalo osobní nákupní mánii. Jednoduše proto, že v Japonsku seženete všechno.
Zcela vážně jsem přemýšlel o tom, že ten vytuněný hifi systém na kazety zkusím nějak nacpat do kufru a další dva týdny s ním budu cestovat po celé zemi. Kdo dvacet let po začátku nového milénia stále vyrábí špičkové kazeťáky? No přece Japonci!
Existuje velmi málo věcí, které byste tu nesehnali. Své flagstory tu má každá důležitá značka a prakticky všechny vyrábějí pro japonský trh také speciální kolekce a limitované edice. I když si koupíte úplně obyčejné kalhoty za pár set korun v řetězci Uniqlo, zeptají se vás, jestli mají kalhoty správnou délku. Pokud je budete chtít zkrátit, řeknou vám, abyste se pro ně vrátili za půl hodiny, že budou hotové.
Takhle země je ráj konzumu, výrobků a služeb všeho druhu. I kdyby vás ale nakupování nechávalo zcela chladným, doporučuji jeden obchod – Tokyu Hands.
Ve svérázném mixu kuchyňských, domácích, zahradních potřeb a papírnictví si něco určitě vyberete i vy. Třeba legendární japonské kuchyňské nože. Já ten svůj mám už asi pět let a stále je to nejostřejší náčiní tohoto typu, které jsem si kdy koupil.
Japonci to dělají jinak
Existuje celá řada věcí, kterou Japonci dělají jinak než kdokoli jiný. Až vstoupíte poprvé do jejich koupelny, pochopíte, co tím myslím. Určitě vám bude chvilku trvat, než se skamarádíte s jejich záchody, které kromě teplé vody dokážou občas produkovat také hudbu, nebo s jejich malými hlubokými vanami a vodními bateriemi, které nabízejí desítky různých typů proudů vody.
Záchody jsou vůbec japonské téma samo o sobě – najdete je v každém obchodě 7 Eleven, Lawsons nebo Family Market, svaté trojici obchodů s domácími potřebami, které se po pár týdnech v Japonsku stanou vašimi dobrými kamarády.
Kromě vždy čistých záchodů si sem budete chodit pro čerstvé onigiri ke svačině nebo čerstvou kávu. A mluvíme-li o horkých nápojích, ty koupíte také v každém automatu na nápoje, modré nápoje jsou ty chlazené, a červené nápoje ty, které vám vypadnou v plechovce nebo PET lahvi ještě horké.
Japonci oceňují perfektní servis a nikdo v něm neexceluje tak jak oni. Dobře si pamatuju na to, když jsem se posadil na zahrádce hospody a dal si v Tokiu první pivo. Servírka mi donesla nejen to, ale také proutěný košík. Po chvíli zmatení mi můj japonský kamarád vysvětil, že košík je na můj batoh – servírka nemohla přenést přes srdce, že by jen tak ležel na zemi pod stolem.
Co ale můžete udělat vy, abyste Japonce neuváděli do rozpaků? Je toho celá řada. Japonci se zdraví ukloněním a úsměvem. Jestli nechcete plaché domorodce dostat do rozpaků, podání ruky nebo polibek na tvář si nechte jen pro blízké přátele.
Japonci také nemají rádi hlučnost a ocení, když se ve společném prostoru chováte tiše a s respektem. To je důvod, proč často chodí na chodbu, když jim zazvoní telefon. Zapomeňte také na odkašlávání a plivání na ulici.
A v neposlední řadě – v každém domě a bytě, a samozřejmě také v buddhistických a šintonistických chrámech, se zouvejte! Boty jinde než na malé ploše v předsíňce jsou pro Japonce nemyslitelné. Ale nebojte, oni pro vás budou mít připravené pohodlné bačkory.
Co byste měli vědět, než se do Japonska vydáte?
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Japonsko je dobré neuspěchat. Jen prozkoumat obří Tokio vám zabere klidně týden. Proto počítejte, že tu strávíte týdnů hned několik.
Určitě si před příletem pořiďte buď mobilní wifi, malou krabičku s přenosným internetem, kterou vám doručí příslušné letiště, nebo lokální sim kartu.
I přesto, že je příjemné se někdy trochu ztratit v chaosu neznámé země a nechat se jen unášet atmosférou, připojení budete potřebovat. Mimo jiné i proto, že řada adres není v Japonsku označena na nárožích domů tak, jak to známe z Evropy. Mohlo by se snadno stát, že pak budete neúspěšně hledat svůj penzion nebo tu vyhlášenou sushi restauraci, kterou jste určitě chtěli navštívit.
Jako cizinec budete mít také to privilegium pořídit si japonský turistický rail pass. I když jeho cena se někdy vyrovná ceně letenky, záleží, na kolik týdnů si jej budete pořizovat, jde o investici, která se bohatě vyplatí.
Využijete po celou dobu husté sítě železnic a to v místním kontextu znamená dostat se za dvě hodiny přes polovinu ostrova třeba z Tokia do Kjóta.
Zapomeňte tedy na pronájem auta – prakticky všude po Japonsku se dostanete nejrychleji a nejkomfortněji právě vlakem. A věřte mi, samotná cesta šinkansem je zážitek, který si budete dlouho pamatovat.
Rail pass je ale potřeba objednat s předstihem ještě před odletem do země. Přibližně do týdne po objednání vám přijde na adresu certifikát, v Japonsku vám na vlakovém nádraží pak vystaví po jeho předložení samotný pas.
Nejlepší sezony pro cestování a turismus jsou dvě – jaro mezi březnem a květnem, období kvetoucích sakur, a podzim, od listopadu do prosince, kdy bývá sucho a slunečno.
Japonské počasí je, alespoň mezi Tokiem a Kjótem, v těchto obdobích poměrně suché, ale není ani velké horko (zvláště pokud se chystáte cestovat ze severu na jih a zpět), takže tenkou nepromokavou bundu nebo svetr občas určitě využijete.
