Abyste se dostali do Krkonoš na hory, musíte projet Jilemnicí nebo Vrchlabím. Proto se také těmto městům přezdívá brány do Krkonoš. Jenže turisté, natěšení na chození po horách nebo na lyžování, v nich jen málokdy zastaví. Přitom je to škoda.
Skokan na lyžích Roman Koudelka, biatlonistka Veronika Vítková nebo biatlonista Adam Václavík. Kromě toho, že se jedná o úspěšné sportovce, je pojí ještě jedno: všichni studovali na jilemnickém sportovním gymnáziu. Jen málokteré město je tolik spjaté s lyžováním jako právě podkrkonošská Jilemnice.
Hrabě Jan Harrach do Jilemnice přivezl první lyže, vznikl zde první lyžařský oddíl, místní gymnázium produkuje budoucí olympioniky a někteří z nich, jako například Veronika Vítková, zde i žili.
Také místní muzeum se zaměřuje na lyžování a ve zdejších lesích se nachází sportovní areál se střelnicí pro tréninky biatlonistů. Právě v Jilemnici také žil Bohumil Hanč, který umrzl během závodu na lyžích.
Prohlídku malebné Jilemnice můžete začít třeba v zámeckém parku. Právě tady, v budovách neorenesančního zámku, bývalého pivovaru a zahradního domku, se nachází expozice Krkonošského muzea. Od centra města je muzeum vzdálené jen pár minut.
Jedna z expozic, zvaná Bílou stopou, přibližuje dějiny českého lyžování – od zavedení lyží až do roku 1938. Vystaveny jsou tu například nejstarší lyže nebo mohutné selské saně. Dozvíte se také o rodu Harrachů nebo si můžete prohlédnout galerii malíře a místního rodáka, světoznámého krajináře Františka Kavána.
Komu po prohlídce v muzeu vyhládne, může zamířit do vyhlášené restaurace U Horkých kamenů, která je z parku kousek. Restaurace je zvláštní tím, že si zde návštěvníci sami připravují maso na lávových kamenech.
Speciální přílohou jsou smažené brambory neobvyklého tvaru, zvané Slzy paní domácí. Masa či dezerty tady kombinují s víny od firmy Znovín Znojmo či s různými digestivy.
Zvědavé roubenky
Na Jilemnici je fajn, že všechno zajímavé je blízko sebe. I místní kuriozita, Zvědavá ulička, se tak nachází jen pár minut od náměstí. Naskytne se vám v ní pohled na staré roubenky, ojedinělý soubor lidové architektury Krkonoš.
Navíc jsou ale postaveny za sebou tak, že každá stojí o něco blíž do ulice. Vypadá to tedy, že do ní roubenky vykukují. Roubenky díky tomu působí zvědavým dojmem, jako tehdejší obyvatelé, kteří odsud sledovali dění na hlavní třídě.
„V minulosti zde žili především drobní řemeslníci – tkalci, pekaři, fiakrista, cvočkař, kartáčník a mnoho dalších,“ píše se na informační tabuli.
V dolní části uličky se nachází roubenka Šaldův statek, kde je dnes restaurace se zahrádkou. V nabídce je poctivá česká kuchyně, jako třeba smažené telecí řízečky s bramborovým salátem, telecí tatarák s kapary nebo pomalu pečené kachní stehno. Nechybí ale ani burger nebo čerstvé těstoviny.
Až budete chtít na kávu, tak zvolte jedině Dokola Kafe. Nově otevřená moderní kavárna s útulným interiérem nabízí kávu z liberecké pražírny Nordbeans či dorty a zákusky, které zde sami pečou.
„V nabídce jsou lehké korpusové dorty, francouzské mini zákusky nebo cheesecaky. U zákazníků vede dort Pavlova,“ přibližuje majitelka kavárny Alice Sabolová.
Oblíbené jsou i snídaně, dát si tu můžete třeba vejce Benedikt nebo sladké buchtičky. „Stali jsme se vyhledávaným breakfast pointem a jezdí za námi snídaňoví nadšenci z celého kraje,“ dodává Sabolová.
Když už budete v Jilemnici, rozhodně nevynechejte ani procházku do místních lesů. Zdejšímu volnočasovému areálu se přezdívá Hraběnka, vede po ní asfaltová silnice, na kterou ale nesmějí auta, a najdete tady již zmíněnou střelnici. Jsou odsud také impozantní výhledy na Černou horu nebo Kotel. A v zimě zde bývá osvětlená dráha pro běžkaře.
Pokud se do Jilemnice vydáte v zimě, nezapomeňte se projít na náměstí za obří sochou sněhového Krakonoše. Když je zima nejen kalendářně, ale i na teploměru, vydrží tu strážce Krkonoš s holí v ruce shlížet na turisty i několik týdnů. Každý rok ho vyrábí zdejší rodák Josef Dufek a pro fotku s vládcem hor sem jezdí spousta turistů.
Méně známou zajímavostí je domek, ve kterém žil Bohumil Hanč. Našli byste ho v části města zvané Hrabačov, asi kilometr od náměstí. Zeleno-bíle natřený domek s číslem popisným 771 byste jednoduše minuli, nebýt pamětní cedule u vchodu.
„Zde žil slavný český závodník Bohumil Hanč (* 1886). Odtud se 24. března 1913 vydal na krkonošské hřebeny, kde při závodu na padesát kilometrů zahynul,“ stojí na ní. Hančův život a osud mapuje český film Poslední závod.
Za meandry Labe do muzea
Přesuňme se o asi deset kilometrů dál, do sousedního města Vrchlabí. I toto město žije sportem. Však také odtud pochází snowboardistka Eva Adamczyková nebo biatlonista Michal Krčmář.
Vrchlabí je ale také silně spjaté s přírodou. Právě zde se totiž nachází sídlo Správy Krkonošského národního parku. Stojí u parku, poblíž zámku a náměstí. Další velmi zajímavá budova strážců parku se nachází jen pár desítek metrů odsud.
Po šesti letech tu loni na podzim otevřelo návštěvníkům své brány zrekonstruované Muzeum Krkonoš, jehož realizace vyšla na zhruba tři sta milionů korun. Našli byste ho v budově bývalého kláštera a podle ředitele Správy KRNAP Robina Böhnische se jedná o jednu z nejmodernějších muzejních expozic ve střední Evropě.
Expozice jsou zaměřené na historii KRNAP, tundru, soužití přírody s člověkem, Sněžku, fenomén Krakonoše nebo spiritismus. Strávit se tu dá klidně skoro celý den.
Unikátní je místnost s modelem meandrů Labe. Při vstupu do místnosti vás ohromí tekoucí voda, podél které rostou kapradiny a stoupá z ní pára. Návštěvník si skutečně připadá jako na procházce u horského potoka. Ve vedlejší místnosti je úpský vodopád, jen je o něco menší než ve skutečnosti.
Součástí muzea je například také replika krkonošského dolu nebo točité schodiště ve tvaru šroubovice DNA. Zajímavé je muzeum i zvenčí, kdy vstup do moderní budovy připomíná skálu.
„Ve Vrchlabí máme ještě další muzejní pracoviště – čtyři historické domky na náměstí Míru. Jedná se o soubor čtyř štítových domů, který patří mezi nejstarší lidové stavby v Krkonoších a je vzácným pozůstatkem původní městské zástavby,“ popisuje mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.
Na náměstí Míru ještě stojí za návštěvu kostel svatého Vavřince, který je chráněn jako kulturní památka. Jen kousek dál, na kraji parku, se nachází Zámecká kaple Černínů-Morzinů s hrobkou, která byla postavena v letech 1887–1891 v novogotickém slohu.
V hrobce jsou uloženy ostatky členů rodu Černín–Morzin. Kaple nyní patří Církvi československé husitské. V parku byste zase neměli minout místní zámek, který je dominantou města a dnes v něm sídlí městský úřad.
Za návštěvu stojí také Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání přezdívané Krtek, jehož součástí je přednáškový sál, laboratoř, galerie a knihovna. Zde se konají pravidelné prohlídky i akce pro veřejnost.
Akvapark nahradil sjezdovky
Jedna z nejoblíbenějších místních kaváren se nachází v nejstarším vrchlabském domě z šestnáctého století. Dům se sedmi štíty se podobá vesnické chalupě přizpůsobené městskému životu a má ojedinělou podobu, jež je dána snahou o co nejlepší využití prostoru. Součástí je i malé podkrovní muzeum.
V přízemních prostorách sídlí dobová kavárna 7 štítů, která nabízí především slané i sladké palačinky. „Genius loci a atmosféra tohoto místa jsou dozajista jeho největší přednost,“ píše o této kavárně foodbloger Lukáš Hejlík.
Na jeho gastromapě se ocitla i Kněžická chalupa, útulná výletní roubenka, která se nachází mimo centrum města a vede k ní asi tři kilometry dlouhá procházka horskou přírodou. Klasický jídelní lístek byste tu ale hledali marně: každých pár dní tady vaří něco nového a čerstvého.
Zajímavostí je, že majitelé kdysi otevřeli zmíněnou kavárnu 7 štítů, než se rozhodli koupit Kněžickou chalupu. V této chalupě se můžete i ubytovat, je zde sedm pokojů s celkovou kapacitou čtyřiadvacet lůžek a jedna noc vyjde od května do prosince na 650 korun. Navíc odsud můžete pokračovat ve výletu na několik kilometrů vzdálený vrch Žalý s rozhlednou.
Vydatný oběd z Kněžické chalupy lze vyplavat v akvaparku, který byl otevřený na konci roku 2022. Nachází se u příjezdu do Vrchlabí směrem od Jilemnice. Kvůli absenci sněhu a dlouhodobě špatnému počasí kraloval nedávno akvapark mnohým večerním zprávám.
Turisté během Vánoc a posléze i během jarních prázdnin šli místo na svah plavat a akvapark zcela zaplnili. V televizi se tak často objevovaly záběry na dlouhou frontu lidí čekajících na to, až někdo jiný odejde, aby se dostali dovnitř.
S oteplením je ale nyní situace úplně jiná, dovnitř už se lze dostat bez čekání, a pokud by to přece jen někdo nechtěl riskovat, může se dopředu podívat na web akvaparku, kde je vidět aktuální obsazenost.
Je ale jedno, jestli se v Jilemnici nebo ve Vrchlabí zastavíte na procházku, prohlédnout si památku, nebo si tu jen vychutnáte kávu či oběd.
Tak či tak se vám v těchto městech určitě podaří nasát tu správnou horskou atmosféru předtím, než zamíříte prozkoumávat krkonošské vrcholy, a z pouhých vstupních bran se tak stanou nezapomenutelné zážitky.
