Co tak lze srovnat s výletem na Kokořín? Nic. Leda výlet na Kokořín. Protože jinde to po cimrmanovsku přece „stojí za prd“. A to obzvláště v parných dnech, kdy tento kraj nabídne nespočet možností k ochlazení. Osvěžující pivo, ledové prameny, chlad pískovcových skal nebo i obří větrák.
Vynechme „mácháč“ a pojďme se na Kokořín, kde roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes, vydat tak trochu jinak. Ať už na kole, karavanem nebo hezky po svých.
Náš jednodenní, ale může být i celovíkendový, výlet začíná nedaleko obce Vrátno zhruba čtyřicet kilometrů od Prahy. Pár kilometrů za ním, sám opuštěný v polích, se do dáli tyčí lopatky větrného mlýna.
Vrátenský větrák, říká se mu zde familiárně, je atraktivním turistickým bodem zdejších návštěvníků, kteří jej ale mohou využít jen jako spektakulární kulisy pro svůj Instagram. I přesto, že tu mlýn stával už v dobách zmíněného Járy Cimrmana, dodnes o něm ne každý ví. Je to i tím, že pro veřejnost jsou jeho brány uzavřeny.
Snad jen ty soukromé události je možno s majiteli domluvit, jinak je ale využíván a zvelebován jako rodinný dům, a proto k němu přistupujte s respektem k soukromí obyvatelů.
Vrátenský větrák
Pokud vám po cestě a pobíhání kolem mlýna vyhládne, jako další zastávku byste neměli minout původně parostrojní pivovar v Lobči. Ten má bohatou historii, která sahá až do poloviny 16. století. Jeho novodobou historii začali psát v roce 2007 architekti Jana a Pavel Prouzovi, odkdy jej postupně renovovali až do dnešní podoby.
Samotná budova získala mnoho architektonických ocenění, sám majitel uskutečňuje pravidelné prohlídky tímto historickým technickým skvostem a zároveň i kulturní památkou. Pivovar nabízí několik druhů piv včetně devítky pro cyklisty, ale i místní cider a k tomu každodenní menu. Navíc, nedaleko od něj je i muzeum Eduarda Štorcha.
Pivovar Lobeč
Po jídle šlofíčka nebo se alespoň na chvíli jen tak natáhnout? A ve stoupajícím poledním horku se ideálně i zchladit. Takovou kombinaci najdete na koupališti v nedalekém Mšeně. Přes devadesát let staré městské lázně jsou dalším architektonickým skvostem, tentokrát ve stylu art deco.
Plovárna s prvorepublikovým vzhledem vás více než zchladí, padesátimetrový bazén je totiž napájen vodou přímo ze skalního pramene. A koneckonců, i tady se v místní restauraci dobře najíte.
Městské lázně Mšeno
Pokud ovšem vyznáváte aktivnější turistiku, zchladit se můžete i v nedalekých pískovcových skalách tyčících se v lesích do výšky. A zatímco každý bude v Želízích na čím dál více známých skalních reliéfech Čertovy hlavy, vy si můžete v klidu a téměř sami projít nepříliš zprofanovanou Cinibulkovu stezku.
Desetikilometrový okruh pojmenovaný po největším kokořínském propagátorovi Josefu Bedřichovi Cinibulkovi začíná přímo u mšenských lázní. Provede vás kolem jeskyně Máří Magdaleny, přes vyhlídku, kde v dáli spatříte nad Vrátenskou horu, až do skalního bludiště se skalní věží Tutanchamon.
Skalní bludiště na Cinibulkově stezce
A jistě si po cestě všimnete i dvou pozoruhodně tvarovaných útvarů pojmenovaných příznačně Obří hlava a Žába.
Po tříhodinovém pěším výletě nebo plavání vás možná napadnou myšlenky na ubytování. Je čas na to sjet do samého srdce Kokořína, a to přesně Kokořínského dolu pod samotným hradem.
Hrad Kokořín
Hned na úvod vás na rozcestí přivítá Hospůdka i Grobiána, o které se vždy říkalo, že ten, kdo při návštěvě nenavštívil tuto hospodu, jako by na Kokoříně vůbec nebyl. My ale směřujeme dál až pod samotný hrad, který dal tomuto kraji název. Ubytování pro náročnější nabídne zdejší stejnojmenný hotel Kokořín, který nabídne dost soukromí i relaxu.
Foto FB profil Hotel Kokořín
Pokud jste na Kokoříně na kole nebo s obytným vozem a bude se vám hodit spíše kemp, pak nedaleko Kokořínského dolu je další oblíbený spot, kterým je Harasov. Rybník, který napájí potok Pšovka, který se vine celým Kokořínským dolem a svou cestu končí v Labi u Mělníka, je oblíbeným místem jak pro koupání, tak pro cyklisty, ale v posledních letech i pro kempaře.
Kdysi vyhlášené letovisko, jehož mementem je stále opuštěný a chátrající stejnojmenný hotel, se po desítkách letech spánku opět probouzí k životu. Vznikl zde srub umocňující genius loci místa a za ním nový autokemp.
Ještě než dojedete do kempu, ujistěte se, že máte co na gril. Pokud ne, doporučuji se po cestě přizastavit na nedalekém mlýně Štampach. Místo díky své překrásné scenerii sice pravidelně láká filmaře, natáčel se zde například český Hastrman s Karlem Rodenem v hlavní roli, místním je ale známý hlavně jako rybárna.
Nakoupíte zde nejen čerstvé pstruhy přímo ze sádek, ale také místní specialitu – uzené pstruhy. A ten klid, balzám pro duši.
Za mlýnem Štampach
A zapít jej můžete průzračnou vodou přímo ze skalního Ladčina pramenu, který se nachází v docházkové vzdálenosti od Harasova, odkud k němu vede značená turistická stezka.
A možná jeden bonusový gastrotip na závěr. Asi byste to na Kokoříně nečekali, ale nedaleko hradu, v obci Jestřebice u Dobřeně, naleznete opravdovou chuť Balkánu.
Foto Drákulova krčma
Přesněji srbskou, jelikož zde se říká pane Vladovi Džakulovi, kterému neřeknou jinak než Drákula. Proto místo dostalo název Drákulova krčma. Tato nenápadná restaurace vedle roubeného stavení se objevila i na Gastromapě Lukáše Hejlíka. Vaří zde z lokálně vypěstovaných surovin a chovaných hospodářských zvířat, vyrábějí zde i vlastní uzeniny.
Pokud už by Jestřebice byla velkou zajížďkou, Drákulovu pobočku v podobě bistra naleznete nově i v centru Mělníka, který je pomyslnou branou na Kokořín směrem od Prahy.
