Přes dvanáct let pracovala jako vedoucí vývoje a výroby v české pobočce HBO. Stála za díly jako Pustina nebo Hořící keř, které se zařadily k vrcholům tuzemské televizní tvorby. Teď je Tereza Polachová na nové misi: pozvednout obsah České televize.
O jedné věci u Terezy Polachové není sporu: televizní tvorbou žije. „Nedávno jsem do půl šesté do rána bingewatchovala Yellowstone,“ přizná. Sága o rodu Duttonů patří k největším televizním fenoménům posledních let a Polachová si kvůli ní předplatila platformu SkyShowtime, kde se vysílá.
„První dvě sezony mě nadchly, ale poslední už jsou cajdák! Fascinuje mě, že postavy jsou jasní antagonisté, nebo protagonisté, nic mezi tím,“ líčí zapáleně a hned přidá další seriálový tip: špionské drama Slow Horses z Apple TV+.
Největší pozornost teď ale nevěnuje zahraniční produkci, nýbrž té tuzemské. Od září 2023 je ředitelkou divize Obsah v České televizi. Právě ona má klíčové slovo v tom, na jaké filmy, seriály, ale i dokumenty nebo soutěže se budou diváci v následujících letech koukat.
Přinesla si vynikající renomé, vždyť za dobu působení v české HBO stála u zrodu hitů jako Terapie, Až po uši, Hořící keř, Pustina nebo Bez vědomí. Teď se ale přesunula z komorních kanceláří v pražských Holešovicích na rozlehlé Kavčí hory. Do výrazně větší organizace s širším záběrem.
„Nezajímá mě úspěch jednotlivce, ale celku. Chci, aby tvorba byla komplementárně dobrá,“ říká ve své kanceláři v prvním patře, kterou zdobí ilustrace od známého dua Tomski & Polanski.
Jak na to?
Těch kroků je hodně. Myslím, že Česká televize by se měla více věnovat celospolečenským fenoménům nebo věcem, které nás pálí. Veřejnoprávní televize má určovat témata, která se do společnosti dostávají. A pomáhat pochopit lidem svět okolo nás. Rozšiřovat obzory.
Což je ušlechtilý cíl, ale zároveň se snaží si udržet i sledovanost.
Na Českou televizi jsou za mě kladené nesmyslné nároky, co se sledovanosti týče. Vůbec nerozumím tomu, proč by nutně měla být lídrem trhu.
Pokud ztratí sledovanost, přestane být relevantní.
To chápu. Ale tlaku, který je na třicetiprocentní sledovanost, nerozumím. Umlčuje to touhu po experimentování. Sledovanost není jediný parametr, podle kterého se má soudit veřejnoprávní televize. Je to i relevance a spokojenost diváků. Bohužel sledovanost je nejjednodušším parametrem. Procenta si přečte a vyhodnotí každý.
Dostala jste za úkol se soustředit více na kvalitu než na kvantitu. Jaké tedy podnikáte kroky pro zkvalitnění obsahu?
Hledáme třeba cestu, jak integrovat lineární a digitální vysílání. Když jsem přišla, tak jsem měla pocit, že se o obojím přemýšlelo ve zvláštních kolonkách. Ale jestli má televize přežít, tak se k digitálnímu vysílání nesmíme chovat jako k sirotkovi u cesty.
Naopak měli bychom si říci „digital first“ po vzoru televizí nejen na západ od nás. Digitální vysílání je naše budoucnost. Skloňuje se to pořád už mnoho let, ale je třeba tu transformaci začít uskutečňovat, k tomu jsou však potřeba finanční investice, které jsme teď nemohli provádět.
Co dál?
Snažíme se proměňovat zaběhlé mechanismy a přístupy. Zaměřila jsem se v první fázi na dokumentární tvorbu, u níž jsem cítila, že na ni v poslední době nebyl kladen takový důraz, jaký bych chtěla.
S kolegy bychom rádi vykročili z pohádkového světa a začali se zaobírat i problémy, které současné děti mají.
To samé se týká dětské tvorby, ta byla v poslední době velmi upozaděna, protože na ni nebylo dost peněz. Přitom se Česká televize pořád holedbá, jak jsme na čele pelotonu v dětském vysílání, což je pěkné. Ale my potřebujeme těm dětem něco nabídnout, s akvizicí nevystačíme. Potřebujeme programy zejména i pro starší děti.
S kolegy bychom rádi vykročili z pohádkového světa a začali se zaobírat i problémy, které současné děti mají. Není třeba vyrůstat v cukrové vatě, protože to není realita žádného dítěte.
Nechcete být jen přístav, kde jsou samá bezpečná témata.
Ano. Z našich výzkumů vychází, že přesně tak je kanál Déčko vnímaný. A já myslím, že můžete zůstat bezpečným přístavem, a přesto adresovat témata, které se dětí týkají a s nimiž se v každodenním životě potýkají. Zažívají šikanu, ztrátu kamarádů, smrt blízkého člověka, rozvod rodičů. Myslím, že je třeba to adresovat i v našem vysílání.
Zároveň vím, že chcete vysílání zpřehlednit a v jednotlivé dny vytvářet tematické bloky.
Rádi bychom, aby divák věděl, co od nás kdy čekat na jakém kanále. Není to nic nového, fungují tak televize jinde, například ARTE, ale i v České televizi se o to snažíme.
Pondělí je na ČT2 většinou věnováno historii, v úterý bychom se rádi věnovali společenským tématům, středa je o cestopisech a lifestylu, ve čtvrtek bychom rádi věnovali geopolitice a investigaci, v pátek přírodě. K takové koncepci pozvolna směřujeme, ale těžko se to uvádělo v život v momentu, kdy jste byli kriticky ohrožení na životě, co se týče financí.
Tím myslíte debatu o zvýšení koncesionářských poplatků, které nakonec Poslanecká sněmovna schválila a mělo by k němu dojít od května. Znamená to, že budete moci konečně šlápnout do všech vysněných projektů?
No… Trochu se tím zalepí díra, která už vznikla. Ale myslím, že každá krize je šance k reinvenci vašeho fungování na trhu, otevření se potenciálním koprodukčním partnerům, světu. Máme novelu zákona o audiovizi, Státní fond audiovize. Segment televize a filmového průmyslu v posledních letech z pohledu kvality určitě vzkvétá.
Česká televize bývala jednu dobu jediné místo, kam jste mohli chodit za původní tvorbou, příležitostně něco udělala Nova, Prima, jednou za rok něco my v dobách HBO. Ale teď tady je Voyo, respektive Oneplay, česká pobočka Canal+ a další… A já konkurenci vítám, je to dobře pro nás i pro diváky.
Změnil i svět pohled na český trh?
Krize, která byla celosvětově v průmyslu, kdy nastal určitý odliv peněz, způsobila, že východní trhy už nejsou brané jako úplná Popelka, i my dokážeme přinést nějaké peníze. Mezinárodní koprodukce se stala denním chlebem i pro veřejnoprávní televize v západní Evropě. Spolupracují a koprodukují v mnoha iniciativách New8, The Alliance a dalších.
Konkurenci vítám, je to dobré pro nás i pro diváky.
A dokážete přinést i díla, která budou rezonovat jako jiné evropské klasiky typu severských kriminálek Most či Zločin?
Minimálně mám tu ambici. Ale pořád spravujeme veřejnoprávní statky, což je samozřejmě oproti HBO rozdíl. Nemůžete většinu těch financí vrhnout jedním směrem. Na druhou stranu s možnostmi, které přináší audiovizuální fond, s možnostmi koprodukcí, tak minimálně co se týče kvality díla, tak tu ambici mám. Kdybych ji neměla, tak bych tady nebyla.
Takže i z Česka se dá dobývat svět?
Je to o velikosti trhu. Ten náš je samozřejmě malý. A bude mít vždycky menší výtlak. Limituje nás jazyk. Ale že by se tady nedal vyrobit projekt, který bude mít zahraniční úspěch? Dokázali to daleko menší země typu Izrael, tak proč ne my? Myslím, že tady je tvůrčí potenciál.
Od nového roku jste zavedla pozici editorů žánru, kteří mají fungovat jako kurátoři ve svém oboru. Zároveň jste snížila počet tvůrčích producentských skupin. Jak to funguje?
Z některých producentů jsem učinila editory žánru. Příčinou změny byla snaha navýšit kvalitu v daném segmentu, editor žánru je zodpovědný za kvalitu obsahu všech děl v daném žánru, nikoli jen za jedno dílo, které spravoval jako kreativní producent, to je ten rozdíl.
Dokážete už říct, jak se to zaběhlo?
To je trošku brzo. Ale vnímám posun. Pro mě tady bylo nastavené velmi konkurenční prostředí, které vedlo k tomu, že lidé příliš nevěděli, co kdo dělá. A já věřím na synergii, myslím, že lidé spolu mají víc komunikovat a být sami sobě oponenty v rámci týmu. Což v mém oddělení nebývalo zvykem.
Snažím se zavést, aby jeden věděl o práci druhého, v tom je síla celku, tvorba může a má být komplementární. Chtěla bych sevřenější spolupracující tým svobodně diskutující o všem, jakýkoli názor se počítá.
Každé audiovizuální dílo je společná práce. Myslím, že obsahová příprava je velmi důležitá. Věřím, že scénář má být podrobený konstruktivní kritice. Myslím, že je důležité mít sparing partnera, kterému věříte. Můžete se proti němu vymezit, nebo s ním souznít. Ale oponentura je důležitá pro to, aby tady vznikaly lepší věci.
Foto Česká televize
Jsou nějaké konkrétní žánry nebo formáty, na které se chcete zaměřit?
Určitě bych chtěla dělat docusoap (seriál, který se kontinuálně věnuje příběhům několika postav, ale zaznamenává je dokumentární formou – pozn. red.). Taky bych se chtěla zaměřit na feel good / family příběhy, kterým je věnovaný pátek a kde cílíme na celou rodinu. V současnosti máme tři dny věnované prémiové dramatice: pátek, neděli a pondělí. Pondělí je primárně dedikované kriminálním seriálům, neděle je vyhrazená filmům nebo minisériím, v pátek vysíláme příběhy pro celou rodinu.
A ač si myslím, že bez kriminálního seriálu se dlouhodobě asi žádná televize úplně neobejde, tak zároveň věřím, že to je trochu o přístupu. Veřejnoprávní televize nepotřebuje pokaždé vraha a hodně krve. Proto se tomu snažíme diskrétně dát nějakou nadstavbu – ať už se jedná o prostředí, nebo například případy, které primárně neřeší policie. Tím směrem chci jít..
To už je koneckonců ve světě zvykem.
Ano, ale zde se často vede nekonečná debata o tom, na co je český divák zvyklý a na co se nebude koukat. Víte, já nemám ráda řeči o tom, jaký je český divák, že je zpátečnický. To už není pravda. Před rokem bylo téměř nemyslitelné, abychom v hlavním prémiovém vysílacím čase měli zahraniční dramatiku – nyní ji máme i kvůli financím třikrát týdně a diváci si seriály Srdce i Komisařka Florence oblíbili. Dokonce tak, že porážejí původní českou tvorbu na jiných kanálech.
StarDance na naši obrazovku patří, to je jasné.
Však také čeští diváci ve velkém koukají na moderní krimiseriály na streamovacích službách, i na iVysílání.
Přesně. Vliv platforem vidíme, pamatuji si to ještě z HBO, kolik jsme měli odběratelů, když jsme začínali, a pak, když jsem odcházela. A jakou roli sehrál covid. Čím dál méně lidí se kouká na klasické lineární vysílání. Všichni sledují pořady ve chvíli, kdy chtějí.
A to neznamená, že se nekoukají na Českou televizi, ale pustí si ta díla, když se jim to hodí. Je pro mě důležité stávajícího diváka opečovat a nepřijít o něj, ale také získat diváka mladšího. A to je boj každé televize.
Co pro to můžete dělat? V poslední době je snaha nalákat mladší diváky patrná, viz seriály jako Děcko, Vlastně se nic nestalo, Pět let, Adikts, TBH…
Musíte mít relevantní témata a sdělovat je srozumitelným jazykem. A taky myslím, že nabídka musí být pro diváka čitelná a srozumitelná. Aby věděl, co tak může čekat, když půjde k nám.
Jde o způsob konzumování: musíte umět zaujmout a umět odvyprávět příběh atraktivním způsobem, to dnes znamená hlavně rychle. Teď jsem dětem ukazovala Cestu do pravěku a nevydrželo se na to koukat ani jedno a skoro ani já, protože rytmus toho vyprávění už je z dnešního pohledu pomalý.
A také musíte být na kanálech, kde jsou děti a mladiství, na platformách jako YouTube, TikTok… Což souvisí s tím, že se musíme zaměřit na platformu iVysílání.
Je tam velmi zajímavý obsah, ale není moc přehledná.
Souhlasím, mám za to, že naše iVysílání by mělo být více sexy, atraktivnější pro uživatele, mít nějaké škálování, být přehlednější. Aby to fungovalo jako třeba na Netflixu. Vy se tam budete chtít koukat na něco jiného než já a iVysílání to má umět nabídnout. Zatím je to spíše taková nepřehledná knihovna, kde je spousta věcí, které se těžce hledají. Ale zase je to otázka financování.
Zpět k žánrům. Co třeba soutěže? Vedou se debaty, jestli má pokračovat StarDance.
StarDance na naši obrazovku patří, to je jasné. Vždycky budu hledat soutěž, která má integrační charakter, potenciál, že se na ni bude koukat celá rodina, protože to je taky účelem existence televize veřejnoprávní služby.
V současné době ale hledáme i novou zábavu, kterou bychom přinesli na sobotní večer. Fungují nám Zázraky přírody, avšak hledáme komplementární pořad. Lidé se chtějí bavit a trochu poučit, tou cestou půjdeme. Survivory nebo Love Islandy, to patří na komerční televizi.
A co satira? Taková Česká soda je fenoménem dodnes.
To není tak jednoduché. Kolik satirických pořadů na jiných kanálech znáte? Přijde mi, že něco dělá Mikýř a pak je tady Šťastné pondělí. Ale tím pomalu končíme. Na to, aby se satira dělala pořádně, je potřeba příliv financí. Velký tým lidí a hlavně dobrý moderátor, o něm to je. Neříkám, že tady nejsou, ale je to hodně těžké.
Chystáte tedy něco?
Je to velmi v plenkách. Je třeba ty věci zkoušet a dělat pilotní pořady. Ale nevymyslí se to za šest týdnů.
Co budou první filmy a seriály, které už vznikly pod vaším dohledem?
Jedním z prvních bude v roce 2026 dvoudílná adaptace románu Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové, v režii Tomáše Mašína. Vzniká ve spolupráci s ARTE a HBO. V mezinárodní koprodukci máme v přípravách i další seriály, jen je předčasné o nich mluvit. Ráda bych, aby se ČT v budoucnosti více podílela právě na mezinárodních koprodukcích.
Dále natáčíme seriál Na tělo dle scénáře Martiny Formanové, režíruje ho Honza Hřebejk. V přípravách nebo těsně před natáčením jsou i další seriály V zájmu dítěte, Hec… A máme i další projekty.
Dá se srovnat práce v České televizi se zkušenostmi z HBO?
Vývoj projektů tady není jiný, jen už je z mojí kanceláře daleko k tomu scénáři a do střižny, což mě strašně mrzí, protože to mě zajímá a baví úplně nejvíc. V HBO jsme projektům věnovali větší péči. Jejich úspěch nepřišel jako zázrak, byl vydřený, byla to mravenčí práce mnoha a mnoha lidí.
Ano, Česká televize je o dost větší parník, lidé se musí věnovat více věcem, ale příprava by mohla a měla být preciznější. O to se budu vždycky snažit.
S čím jste za rok a půl vašeho působení ve funkci naopak spokojená?
Moje životní heslo je, že prostor pro zlepšení existuje vždy. Jsem věčně nespokojená, což je ale určitý motor, který mě žene dál. Myslela jsem si, že všechno půjde daleko rychleji. Když jsem nastoupila, tak jsem si říkala, že za rok se některé věci dají změnit. Je to velká srážka s realitou, na to jsem nebyla vůbec připravená.
Je tady spousta hráčů, které musíte vzít do uvažování, a proces změny je neskonale pomalejší než v komerční sféře. Roli v tom sehrála pochopitelně i dlouhá debata o zvýšení koncesionářských poplatků. To byl pro nás trošku boj o život. Ale pokud novela projde Senátem a zvýšení vejde od května v platnost, tak dostaneme prostor něco budovat.
