Byť tuzemská art designová scéna vzkvétá, stále se tu najdou produkty, které nikdo nenabízí. Díru na trhu takto objevil produktový designér Petr Vykoukal, který začal navrhovat a konstruovat netradiční reproduktory. Vznikají v malých sériích a vedle hudebních společníků zastanou i funkci svébytných dekorativních skulptur.
Ambientní hudba je slyšet už ze studené chodby. Společně s designérem Petrem Vykoukalem stoupáme do jeho pražského ateliéru, který sdílí společně s dalšími kreativci. Po vstupu do prosvětleného vinohradského prostoru, odkud je výhled na místní dvorek, jsou dosud nezřetelné tóny slyšet o poznání silněji.
Vycházejí z útrob dvou malých reproduktorů stojících na rozměrné knihovně vizuálně rozdělující velkorysý industriální prostor ateliéru. „Řekněte si, když je budete potřebovat ztlumit,“ říká designér s pohledem na dva jednoduše, byť originálně tvarované reproduktory ze série Toy Boy.
Právě jejich výrobou se začal Petr Vykoukal v průběhu minulého roku naplno zabývat. S hotovými produkty – malosériovými reproduktory s netradičním tvaroslovím i barevností – se poprvé představil na pražské přehlídce designu Designblok. Tady měla jeho nově vzniklá značka Superfine Stuff svou premiéru.
Vedle českých návštěvníků zaujala i ty zahraniční. Značka Petra Vykoukala se vedle kolekce Tectonia Balance is Motion nebo nové kolekci Rücklu Kateřiny Handlové objevila ve výběru magazínu Wallpaper, později i vedle dalších autorských reproduktorů ze světa v Elle Decor Italia.
K výrobě a konstrukci reproduktorů se absolvent Ateliéru produktového designu na pražské UMPRUM pod vedením Michala Froňka a Jana Němečka dostal už před dvěma lety, a to v rámci svého dalšího projektu: interiérového a produktového studia Monopost, které vede společně s kolegou Stanislavem Holým a jež má na kontě spolupráci s Kunsthalle, Vodafone, ČEZ nebo IPR.
Tehdy jim po rukama vznikl experiment, reproduktor obalený v textilii s autorským žakárovým úpletem znázorňující šíření akustických vln. „Zpětně musím přiznat, že tehdy jsme o elektru a reproduktorech nic moc nevěděli,“ přiznává dnes Petr Vykoukal, který se kvůli svému novému projektu musel ponořit do dosud neznámých vod.
K hudbě měl sice blízko už odmala – studoval hru na klasickou kytaru – a vztah si k ní skrze alternativní klubovou scénu nacházel i jako dospělý, s konstrukcí vnitřku tak složitého organismu, jako je právě kvalitní reproduktor, ale přirozeně zkušenost neměl. Začátky proto provázely hodiny na YouTube a nejrůznějších zájmových fórech.
„Je vcelku pochopitelné, že know-how výroby reproduktorů si ze školy neodnesete. Na svá studia ale vzpomínám velmi rád, myslím, že mě tam naučili o věcech přemýšlet do hloubky a v kontextu,“ říká. Dodává, že právě technologický kontext byl pro téma autorských reproduktorů naprosto stěžejní.
Foto Anna Pleslová
Foto Anna Pleslová
Foto Anna Pleslová
Výsledný zvuk, který v době našeho rozhovoru zaplňuje celé studio, je totiž výsledkem komplexního systému, pomyslných střev reproduktoru. A na jejich fungování má stejně jako u lidského organismu vliv hned několik faktorů, stejně jako harmonie celku: záleží nejen na použitých elektronických součástkách, typu a tloušťce materiálu, ale třeba i na dimenzi samotné ozvučnice.
S tím vším Petrovi Vykoukalovi pomáhala zprvu ona youtubová videa, později odborná česká i zahraniční fóra. Dnes znalosti získává i s pomocí nadšenců do audiosystémů, kterých je podle jeho slov stále v tuzemsku kvůli nedostatku kvalitních komponent za minulého režimu více než dost.
Jak vypadá samotný proces navrhování a sestavování reproduktoru? Designér a zároveň pedagog soukromé reklamní a umělecké střední školy v něm figuruje v dvojjediné pozici: nejen jako autor vizuálního tvarosloví, ale zejména jako konstruktér. „Na začátku mám představu, co chci vytvořit, ale kvůli složité technologii vzniká finální podoba až v procesu,“ říká.
Tento typ práce mi zatím přináší asi nejvíce dopaminu.
Tohle je ostatně něco, co ho na tvorbě reproduktorů, které zatím vznikají v malých sériích či zakázkově, baví nejvíce: neustálá zpětná vazba a rozprava mezi kýženou fazónou a funkcí, řešení technologických problémů, stejně jako nutnost držet se ve vymezených mantinelech daných přísnými požadavky na funkčnost.
„Tento typ práce mi zatím přináší asi nejvíce dopaminu. Rozhodně nechci nikoho shazovat, ale zároveň se musím přiznat, že výroba skleničky, kterou bych zkrátka navrhl tak, aby nespadla, když ji položíte na stůl, by mi podobnou radost pravděpodobně nikdy neudělala,“ dodává.
Sám si pro své reproduktory snaží vyrábět co nejvíce součástek. Jistě, měniče, samotné reproduktory a komponenty k výrobě výhybky (ty slouží k rozdělení frekvenčních pásem reproduktorů – pozn. red.) nakupuje převážně od nizozemských dodavatelů, další komponenty, jako jsou například bassreflexy nebo zvukovody, vyrábí pomocí 3D tisku.
Foto se svolením Superfine Stuff
Foto se svolením Superfine Stuff
Foto se svolením Superfine Stuff
Foto se svolením Superfine Stuff
Mimochodem, na zmíněné 3D tiskem vytvořené zvukovody – v neonově zářivém oranžovém provedení – Petr Vykoukal během svého vyprávění ukazuje. Visí nám celou dobu za hlavami, a to na výškových reproduktorech, které mu jednou dělaly společnost při místní DJ akci.
Z fotografií není těžké poznat, že vizuální rukopis Petra Vykoukala má svá specifika. Prim hrají výrazné, až neonové barvy, šedý podklad a jednoduché tvary. Podle slov designéra je estetika značky Superfine Stuff ovlivněna japonskými herními konzolemi minulého století, jež funkční prvky právě často zvýrazňovaly obdobnými barvami.
Stejně tomu tak je i u jeho autorských reproduktorů. Například u bluetooth modelu Lobby Boy je akcentován dvojitý bassreflex, stejně jako ručně vyráběná hliníková úchytka sloužící k zapnutí a ovládání hlasitosti, nebo tmavě modrý dřevěný stojan, na nějž je možné párové reproduktory postavit.
Bez nadsázky lze konstatovat, že Petr Vykoukal zaplnil svými reproduktory neobsazenou díru na tuzemském trhu. Že by se ale vezl na trendu „odkrývání dosud v interiérech skrývaného“, jak nejen jeho práci, ale i díla dalších designérů vyrábějících autorské reproduktory nazvalo italské Elle, ale odmítá.
„Takto nad tím nepřemýšlím. Z čistě designérského pohledu je ale tohle logická cesta – myslím, že vzít něco, co většinově považujeme funkcí i tvarem za dané a zkusit to uchopit autorsky, se může jen vyplatit. Zároveň tu nechci tvrdit, že na trhu nejsou značky, které nabízejí vedle kvalitního zvuku i kvalitní design. Bang & Olufsen má samozřejmě krásné kousky, pokud hledáte severskou, nikoli edgy estetiku,“ dodává.
Výhodou v takové konkurenci mu může být právě specifická vizualita, ale i cena. Reproduktory Petra Vykoukala do menších interiérů začínají na osmnácti tisících korunách a jejich autor věří, že i na malém českém trhu se najde dostatek zájemců, kteří limitované kousky ocení.
Do budoucna by s jejich tvorbou rád pokračoval, zároveň by rád nabízel i custome-made modely na míru klienta i interiéru. V plánu má také větší experimentování se střevy reproduktorů: designér by si pod hlavičkou Superfine Stuff rád sestavil jeden s vlastní výhybkou. „A zatímco se běžně schovává, u mě by byla středem pozornosti,“ prozrazuje.
