Poprvé, téměř po sto letech, uvidí lidé pastel s názvem Jaro od malíře Jana Zrzavého. Něžného mladíka v krajině vystaví v pražské galerii Arthouse Hejtmánek předtím, než půjde za vyvolávací cenu 3,2 milionu korun do aukce.
Takřka stejný výjev znají milovníci umění i ze stejnojmenného metr a půl širokého obrazu, který vznikl o dva roky později, tedy v roce 1929, a dnes je ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě. Sám autor ale za cennější považoval právě pastelovou verzi.
„Olejomalba je ve výrazu mnohem utaženější a postrádá bezprostřední citovou rozechvělost, která se zrcadlí právě v pastelu,“ uvádí kunsthistorička a kurátorka Rea Michalová, která pro galerii ověřovala pravost díla.
Pastel Jaro | Obraz Jana Zrzavého
Olejomalba Jaro v Galerii výtvarného umění v Ostravě | Obraz Jana Zrzavého
Rozdíl si uvědomoval i Jan Zrzavý, když o obrazu psal v dopise malířce Věře Jičínské. Zmiňuje se v něm, jak ho zlobí dělat Jaro ještě na objednávku pro ministerstvo. „Už to mělo být dávno hotovo, a já ještě ani nezačal a hrozně se mi do toho nechce, je mi už to tak odlehlé, a co člověk dělá s nechutí, jde pomalu a výsledek je slabý,“ napsal tehdy Jan Zrzavý.
Podle Rey Michalové mu právě technika práce na papíře umožňovala zachytit spontánní prvotní ideu a vyhovovala mu víc než olejomalba. I proto je dílo unikátní a na trhu s uměním je velkou událostí.
„V pozdním období Jan Zrzavý pastel preferoval, protože si víc uchovával barevnou zářivost, působí sametově a měl jiné kvality než olej,“ doplňuje kunsthistorička, která se na Zrzavého dílo specializuje.
U Jara se malíř autostylizoval do podoby mladíka, kterého ztvárnil na louce na Vysočině, z níž pocházel. „Je naladěn melancholicky, přemýšlivě, gesto ruky je gestem odříkání světských požitků, zároveň je tam kontrast s pyramidou, která se v té české krajině objevuje. Její hrot jako by dlaň zraňoval a motiv zraňování se objevuje i v jiných jeho pracích,“ přibližuje dílo Rea Michalová.
Malíř Jan Zrzavý
Ceněný malíř patří dnes k nejvíce padělaným tvůrcům, a to ve všech výtvarných médiích – od drobných kreseb až po oleje. Ostatně podle kunsthistoričky počet padělků uměleckých děl na trhu v současné době stoupá a v širším spektru může přesahovat i polovinu nabízených předmětů od renomovaných autorů.
Pravost posuzují znalci různými metodami. Buď na základě optických, komparativních znalostí, kdy mají autora načteného, anebo ve spolupráci s dalšími odborníky – restaurátory či chemickými technology.
„Plátno zrentgenujeme, přičemž zjišťujeme, zda je na něm něco atypického, co by třeba daný autor nenamaloval nebo třeba z hlediska datace nemohl použít některé druhy barev. Pak odebereme vzorky, které se podrobí chemické analýze, a posuzujeme papír, zda je starý, nebo zestařelý,“ přiblížila kunsthistorička s tím, že spektrum falzifikátů je velmi široké.
U Jara nebyl chemicko-technologický rozbor potřeba, dílo zkoumala jako historička umění a došla k závěru, že je naprosto přesvědčivou realizací Jana Zrzavého. „On své motivy vždy velmi důkladně promýšlel a vytvářel si určité studie. Existují ještě dvě kresby uhlem, které předcházely pastelu a poté olejomalbě,“ prozrazuje Rea Michalová.
Dílo bude k vidění na předaukční výstavě v galerii Arthouse Hejtmánek od 27. května do 5. června.
