Téhle továrně je přes 200 let, a i když sama nemůže zveřejňovat, pro jaké značky spřádá a tká, po průchodu jejími útrobami to nemůže být jasnější. Pojďte s námi na návštěvu tkalcovny Johnstons of Elgin, kde vznikají vlněné a kašmírové výrobky pro značky, jako je Burberry nebo Hermès.
„Až budete procházet výrobou, prosím, abyste na nic nesahali. Mastné ruce by mohly znehodnotit vlněná vlákna,“ říká nám hned v úvodu jedna ze zaměstnankyň skotské tkalcovny Johnstons of Elgin s více než dvousetletou historií a několika stovkami zaměstnanců.
Nacházíme se na severu Skotska, v malém historickém městě Elgin s přibližně 25 tisíci obyvateli. Centrum plné nízkých kamenných domů je malebné, a i když v době naší návštěvy korzuje ulicemi podle slov místních až nezvykle velké množství lidí – ve Skotsku je v té chvíli přes dvacet stupňů a sluníčko – jindy byste mohli bez výčitek prohlásit, že tu chcípl pes.
O to překvapivější je, že v místní tkalcovně a přádelně Johnstons of Elgin, která se nachází na kraji města hned za katedrálou Nejsvětější Trojice, zříceninou katolického chrámu ze třináctého století, se vyrábějí vlněné a kašmírové produkty pro nejluxusnější značky světa.
Místní tkalcovnu tu založil roku 1797 mladý podnikatel Alexander Johnston. V jeho záměru pokračovaly hned dvě další generace. Jelikož ale zástupci té čtvrté zemřeli během první světové války, ke kormidlu se dostal rodinný známý Edward Harrison, který firmu koupil a pokračoval ve výrobě. V čele firmy dnes stojí jeho pravnučka.
Před prohlídkou místní továrny postavené na říčce Lossie dostáváme striktní pokyn, abychom za žádných okolností nevytahovali telefony ani foťáky. „Jsme tu zhruba dvě až tři sezony napřed, takže jistě chápete, že vás nemůžeme nechat fotit,“ říká průvodkyně a vysvětluje nám, proč není z exkurze možné odnést si jedinou vizuální vzpomínku.
Přesto ale po prohlídce několika oddělených fází výroby pochopíte, o co – respektive o koho – tu jde. I když Johnstons of Elgin nemůže z právních důvodů jména svých klientů zveřejňovat, z vlněných dek, šál a dalších tkanin (v Elginu se vyrábějí pouze ploché tkaniny, svetry a jiné pleteniny pak v další výrobně značky, Hawicku na hranicích Skotska s Anglií), které během prohlídky potkáváme, lze jejich identitu odkrýt vcelku snadno.
To ale předbíháme. Tady, v poslední skotské továrně, kde se vlněný nebo kašmírový produkt zpracovává od primární suroviny až po výslednou tkaninu, vše začíná ve skladu. Hned jak překročíte práh jeho těžkých kovových dveří, praští vás do nosu štiplavá vůně ovčí vlny.
Vyskládaná je tu společně s kašmírem v pytlech, a to od podlahy až ke stropu. I když je podle zemědělského cenzu z roku 2023 ve Skotsku zhruba 6,6 milionu ovcí (tedy zhruba o milion více než obyvatel této části Velké Británie), nejde o vlnu z těchto zeměpisných šířek.
Hebké merino se do Elginu, jež se nachází jen několik kilometrů od Severního moře, dováží z Austrálie, kašmír získávaný ze srsti kašmírské kozy sem vozí z Číny, Afghánistánu nebo Mongolska. A vůbec nejjemnější vlákno z lamy vikuňa, které do Elginu poprvé přicestovalo v roce 1849? To sem jezdí až z Peru.
Skotské ovce jsou na tom totiž podobně jako ty české – jejich vlna je až příliš hrubá a ovcím z plemene merino se zase v cizích klimatických podmínkách nedaří. Vlna z místních ovcí se proto používá spíš než na výrobu plédů a svetrů na produkci hrubších koberců nebo jako izolace ve stavebnictví.
Mimochodem, mezinárodní dovoz surovin, který jsme zmiňovali, poznáte nejen po hmatu, když přejíždíte rukou po finálním hebkém produktu, ale i při cestě z plného skladu vlny a kašmíru do výrobních prostor určených pro barvení vlny.
S dovozem materiálu z Číny nebo Mongolska se totiž na místní pozemek dostaly cizokrajné rostliny, mezi jednotlivými částmi výroby tak můžete narazit na sakurau nebo pistácii čínskou.
I proto se materiál před ponořením do barvicích nádob, které se dříve plnily přírodními barvivy, musí důkladně očistit a usušit. Může být totiž plná nečistot, třeba právě v podobě semínek.
„Když k nám přijde zákazník a chce vidět, jak bude vlna nebo kašmír vypadat nabarvený, uděláme mu tady malý vzorek,“ líčí zaměstnankyně firmy ve velké místnosti, kde se vypraná a usušená vlákna barví na požadovaný odstín. Na výběr je z více než sedmi tisíc barevných variant. Nabarvená vlna či kašmír pak dále pokračují do velké sušičky.
Pak se zastaví v jednom z osmi spřádacích strojů z padesátých let, kde se – zjednodušeně řečeno – z vláken stane příze, ta se pak v dalším skladu umístí do polic podle barev, a až přijde její čas, putuje pojízdnými vozíky do srdce celé výroby: do tkalcovny a odtud rovnou na kontrolu kvality.
V běžný pracovní den by tu nebylo slyšet slova, v sobotu, kdy výrobu navštěvujeme my, je ale provoz minimální a zaměstnance byste tu napočítali na prstech jedné ruky. A právě ve velkorysém prostoru tkalcovny se dozvídáme, kdo všechno si nechává u Johnstons of Elgin zpracovávat nejen ploché tkaniny.
Snadno rozpoznatelný kostkovaný vzor v nejrůznějších barevných kombinacích prozrazuje britskou značku Burberry, desítky na sebe poskládaných dek s výrazným písmenem H zase francouzský módní dům Hermės, stejně jako šály a deky s motivem klíčů, do sebe propletených skob nebo koní.
Obě zmíněné firmy si za kvalitní výrobky vzešlé z téhle skotské výrobny nechávají náležitě zaplatit. Úzká kašmírová šála Burberry vás vyjde v přepočtu na čtrnáct tisíc korun, merino deka od značky Hermès se prodává zhruba za 39 tisíc korun.
Podle módního serveru Drapers spolupracovala továrna na kašmírové a vlněné výrobky i se značkou Chanel, podle Financial Times se pak s výrobnou v Elginu spojil také luxusní pánský brand Gieves & Hawkes.
Johnstons of Elgin toho má ale na kontě víc, například spolupráci s výrobcem whisky, s nedalekou palírnou Macallan, pro kterou tradiční přádelna a tkalcovna vyrobila speciální tvídové šály.
Vzpomínaný tvíd je tu ostatně od roku 1841 kapitola sama pro sebe a je úzce spjata s britskou královskou rodinou. Podle návrhu prince Alberta, manžela královny Viktorie, se v Elginu od roku 1853 až dodnes pro potřeby blízkého sídla Balmoral vyrábí tvíd s názvem Balmoral a Super Balmoral.
V roce 2020 tady v Elginu vznikl také vůbec první královský tvíd dostupný ke koupi pro veřejnost, Balmoral Blue znázorňující řeku Dee. Velký moment značka zaznamenala před několika týdny, kdy od krále Karla III. obdržela záruku kvality udělovanou královskou rodinou.
Jde o jakési královské doporučení luxusního spotřebního zboží, kterými se pyšní například módní bundy značky Barbour, Aston Martin, ale i whisky Johnnie Walker.
Než však jakékoli tvídy, šály nebo deky opustí místní továrnu, třeba směrem do Balmoralu, přichází na řadu finální kroky výroby. Utkáno máme, následuje precizní (a ruční) zastřihávání třásní na šalách či dekách, ale také načechrání vláken, díky kterému jsou finální výrobky na omak jemné a měkké.
Toho místní zaměstnanci docílí použitím rostliny z rodu štětka, která se sem pro svou schopnost vyčesat a načechrat utkaná vlákna dováží až z Portugalska. Posledním krokem – před samotným exportem – je našívání štítků jednotlivých značek.
„Každá firma má svého dedikovaného pracovníka. Cedulky se našívají ručně a většinou jich naši zaměstnanci stihnou jen několik za hodinu,“ říká průvodkyně na samém konci prohlídky.
To samé ostatně platí o kolekcích, které tu firma vyrábí pod svým vlastním brandem (ten se mimochodem pravidelně účastní londýnského týdne módy) a které tvoří třicet procent veškeré místní produkce.
Tahle firma za víc než dvě stě let existence zažila a přežila leccos, třeba zničující požáry nebo velké povodně, které ji na konci minulého tisíciletí na delší dobu zcela vyřadily z provozu. Vrásky tedy má. Při návštěvě výrobního areálu se ale zdá, že v téhle vlněné a kašmírové jízdě hodlá ještě dlouho pokračovat.
Ostatně v době, kdy se čím dál tím hlasitěji mluví o kvalitních materiálech, které na rozdíl od levných, syntetických variant vydrží desítky let, by bylo s podivem, kdyby tomu bylo jinak.
