Pražskému letišti vtisknou novou podobu tři budovy, které pro něj navrhl uznávaný nizozemský architekt Winy Maas. Spolu se studenty několika univerzit také mapuje bolavá místa naší země, která je nyní i jeho druhým domovem. Svou vizi udržitelného světa nazvanou Biotopia teď Winy Maas představí v rámci nadcházejícího bienále architektury v Benátkách.
Zakladatel předního světového ateliéru MVRDV Winy Maas působí již několikátým rokem i v Česku. Jako hostující pedagog vyučuje na soukromé škole ARCHIP, fakultě architektury ČVUT a na brněnské Masarykově univerzitě.
Právě podle jeho návrhu se nyní budou stavět tři budovy na Letišti Václava Havla, které rozšíří Terminál 1, a také nová kaple v Litomyšli, nedaleko jeho zrcadlových dveří do krajiny.
Jeho stavby nepochybně zvýrazní Česko na světové mapě současné architektury, podobně jako se mu to podařilo i v Amsterdamu, Rotterdamu, Tiraně, čínském Tianjinu a dalších městech.
Šestašedesátiletý architekt pracuje také na různých výzkumných projektech týkajících se budoucnosti měst a krajiny v rámci think-tanku The Why Factory, který založil v rámci Technické univerzity v Delftu. Letos v květnu představí spolu s umělcem Federicem Díazem na světovém bienále architektury v Benátkách svůj koncept Biotopie.
Sedíme v jedné z budov postupně se revitalizujícího kampusu na pražském Albertově, kde sídlí i soukromá vysoká ARCHIP, v rámci níž Winy Maas pracuje spolu s několika dalšími univerzitami na projektu CZ2. Věnuje se vizím o budoucnosti České republiky, které budou v září představeny v nové knize i na výstavě v Senátu.
Další z jeho projektů, PRG2, se zabývá možnostmi českého hlavního města, které Winy Maas představí v říjnu spolu s další knihou v CAMPu. Spolu s dopravní fakultou ČVUT a ARCHIPem Winy Maas aktuálně pracuje také na programu SkyCity, který zkoumá potenciál vzdušného prostoru nad Prahou.
Předvede jej na nadcházejícím Drone Weeku v Amsterdamu. Mluvíme spolu o jeho vizi pro budoucnost měst, pohledu na život v Česku i o jeho projektech, které sledující společný cíl: vytvořit udržitelné prostředí pro život.
I proto byl Winy Maas vybrán kurátorem Bienále architektury v Benátkách Carlem Rattim, aby se účastnil 19. ročníku akce, věnovanému tentokrát tématu „Intelligens. Natural. Artificial. Collective.“ (10.května – 23. listopadu 2025).
Současně s multimediálním umělcem Federicem Díazem zde představí koncept Biotopie, který vypracoval se svým think-tankem The Why Factory, a podílí se tu i na několika dalších projektech. Část své představy o zelených městech budoucnosti pod názvem „The Green Dip“ prezentoval už loni jakožto jeden z hlavních hostů Designbloku.
Když se ho ptám, co to ona „biotopie“ je, začíná velmi zeširoka: „Je to sen o světě, který je kompletně recyklovatelný.“ Nejde jen o představu architekta o podobě budoucích měst, ale i celkovou vizi světa, kde je člověk a příroda v naprosté rovnováze.
V takovém světě bychom museli radikálně změnit nejen způsob, jakým stavíme domy, ale i přenastavit celé přemýšlení o tom, jak využíváme zdroje nebo jaké předměty potřebujeme k životu. Způsob, jakým žijeme dnes, je totiž podle Winyho Maase velmi neefektivní.
„Budovy jsou příliš velké na to, jak málo je využíváme, spotřebují příliš energie a neposkytují mnoho prostoru pro vodu, rostliny a biodiverzitu,“ dává příklad. Jednou z důležitých součástí cesty, jak se dostat k realizaci této vize, jsou podle Winyho Maase inovativní materiály a stavební procesy, které dnes spotřebují příliš mnoho zdrojů.
Konkrétně třeba to, že voda by se měla zadržovat už na střechách domů, aby ochladila město a vytvořila podmínky pro živou přírodu. „Kdybychom toto zavedli ve všech městech světa, snížila by se průměrná globální teplota o jeden stupeň,“ uvádí Maas.
Do úvah o recyklovatelném světě zahrnuje Winy Maas i nové způsoby produkce potravin, související se změnou uvažování o zemědělství: „Nadměrná produkce potravin je jednou z příčin rychlého snižování biodiverzity. Živočišné a rostlinné druhy potřebují více prostoru,“ vysvětluje vizionář, který se podobnými tématy zabýval i spolu se studenty čtyř vysokých škol v projektu CZ2.
Mapovali „horká místa“ České republiky a pomocí srovnání „před“ a „po“ navrhovali jejich možné inovace. Zjistili přitom například velké nedostatky v oblasti vodohospodářství, kvality vody či nadměrnou produkci CO2.
Svou vizi o lepším Česku přednesl Winy Maas loni prezidentu Petru Pavlovi a ukázal ji na výstavách v Praze, Brně a Pardubicích a na léto či podzim chystá podrobnou knižní publikaci výzkumu na toto téma.
Původně architekt chtěl, aby byl projekt CZ2 spolu s jeho slovenskou obdobou (k Maasovým aktivitám na Slovensku pár slov později) představen také v českém pavilonu na nadcházejícím benátském bienále, ale nenašel pro to podporu.
„Mluvil jsem s oběma výbory – českým i slovenským – o tom, že bychom vedle sebe vytvořili obří mapy Česka a Slovenska, kde bychom ukázali budoucí potenciál obou zemí jakožto součást širšího evropského plánu, ale nedomluvili jsme se. A tak jsme s Federicem přišli s vlastní nezávislou akcí – Biotopií,“ vysvětluje architekt.
Rozpočet, který na instalaci poskytuje samotné bienále, je podle Winyho Maase nedostačující, a tak hledali podporu u soukromých investorů. Nakonec projekt zasponzorovala společnost SoConcrete, již Federico Díaz zakládal spolu se Sergem Borensteinem.
„Získali jsme také dotaci z fondů nizozemské vlády určených pro výzkumné projekty, které stimulují veřejný rozvoj a sponzorují například mladé architekty. Česká vláda nám ničím nepřispěla. Vaše země má potenciál vytvořit krásný pavilon – máte instituce, které by to dokázaly, je tu cítit spousta energie v oboru, ale přesto se to nedaří,“ říká Winy Maas.
V praktické rovině se koncept biotopie zabývá především výzkumem funkčních materiálů, které by k vizi udržitelného světa přispěly, a studuje možnosti nových výrobních procesů. Winy Mass v souvislosti s nimi používá slova jako „dočasné“, „adaptabilní“ nebo „multifunkční“.
„Materiály budoucnosti – tím myslím dobu třeba za sto let – budou kombinovat různé funkce. Stůl, postel i stěna budou moci být vyrobené ze stejného flexibilního materiálu, který ještě v případě potřeby bude umět svítit. Mým snem je najít takový materiál pomocí metod bioinženýrství,“ vysvětluje.
Materiály budoucnosti – tím myslím dobu třeba za sto let – budou kombinovat různé funkce.
Právě technologie 3D tisku v architektuře by při práci s takovými materiály mohla hrát zajímavou roli – ideou je, že by je roboti uměli v rámci jednoho procesu automaticky střídat i recyklovat, aby nevznikal při stavbě žádný odpad.
Jako by chtěl Winy Maas rozložit stávající svět a poté jej znovu složit pomocí nových postupů: „Sním o tom podobně jako Charlie Chaplin ve filmu Moderní doba,“ směje se architekt.
Prezentace jeho myšlenek bude v Benátkách probíhat formou videa a ukázky možností technologie 3D tisku v podobě výsledného produktu. „Chtěli jsme ukázat i samotný proces výroby a přivézt do Benátek robota, ale to se prozatím domluvit nepodařilo,“ říká Winy Maas.
Zkoumá také, zda by se dalo takto tisknout pomocí biomateriálů, které by obsahovaly třeba semena rostlin. „Anebo využít materiály, jako jsou lokální jíly nebo písky, a vytisknout z nich jakési kapsy, v nichž by mohly růst rostliny a staly by se také útočištěm zvířat,“ dodává architekt s tím, že právě takový přístup k architektuře by mohl planetě pomoci v horizontu příštích dvou set let.
„K takovým realizacím je třeba najít osvícené developery, kteří jsou ochotni do těchto technologií investovat,“ dodává. Tyto myšlenky Winy Maas postupně inkorporuje i do svých vlastních staveb – například v jednom z hotelů v Dubaji použil 3D tištěné stěny z jílu, z nichž vyrůstají rostliny, které stavbu ochlazují. O využití podobného principu nyní jedná také s jedním nizozemským muzeem.
V Česku se o Winym Maasovi mluví hlavně v souvislosti s jeho návrhem nového terminálu pro Letiště Václava Havla, který loni z vypsané soutěže vyšel jako vítězný. Sestává ze tří budov letištní haly, označovaných jako „Tři lucerny“, „oblečených“ do digitální mapy České republiky, která bude umět zobrazovat aktuální informace.
Foto Atchain
Foto Atchain
Foto Atchain
Foto Atchain
Foto Atchain
„Tato mapa vás přivítá v Česku, jakmile přistanete v Praze, a když z ní budete odlétat, tak se s vámi rozloučí,“ popisuje Winy Maas. Díky lesnatému povrchu Česka promění tato mapa letištní terminál v zelené budovy.
„Už ze vzduchu uvidíte tyto tři lucerny, které dohromady formují mapu České republiky,“ slibuje Maas a dodává, že jednotlivé budovy budou odděleny otevřenými prostory s výsadbou kopírující svým druhovým složením původní české lesy. Zde architekt přiznává inspiraci letištěm v Singapuru.
V Praze se nyní nizozemský architekt, jehož studio MVDRV má kanceláře v Rotterdamu, Šanghaji, Paříži, Berlíně a New Yorku, snaží přesvědčit společnost Veolia, aby v rámci areálu své nové čistírny odpadních vod na Císařském ostrově postavila i obytné budovy porostlé zelení.
„Spolupracovali jsme s firmou Veolia na podobných projektech už ve Francii, vysazujeme na jejich čističkách druhy rostlin s dlouhými listy, které pomáhají čištění vody. Všiml si toho dokonce i prezident Macron a označil je podle těchto dlouhých šlahounů za „plačící budovy“. Takový „Plačící ostrov“ by byl nádherný i na Vltavě a dal by Praze nový park,“ vysvětluje Winy Maas.
Se zelení počítá architekt i ve výškových budovách, na nichž staví terasy v podobě „kapes“, kde mohou růst rostliny i žít živočichové. Vzniká tak jakýsi „vertikální les“. Kde to nejde po celé budově, snaží se o to alespoň na střeše.
Foto MVRDV
Například na depozitáři umění Boijmans van Beuningen v centru Rotterdamu (jde mimochodem o vůbec první depozitář umění na světě, který je volně přístupný veřejnosti). „Budova stojí uprostřed parku a úbytek zeleně jsme kompenzovali tak, že jsme stromy přemístili na střechu.“
Foto Ossip van Duivendobe
Foto Ossip van Duivendobe
Foto Ossip van Duivendobe
Foto Ossip van Duivendobe
V Rotterdamu se již tyto inovace podařilo dostat i do místní legislativy. „Byl schválen zákon, že když stavíte novou budovu, musí mít pevnější střechu, než je norma. Ve Švýcarsku platí něco podobného, ale kvůli sněhu. V Rotterdamu je to proto, aby mohla střecha zadržovat vodu, aby unesla půdu a rostlinnou výsadbu, solární panely a také další vybavení, nebo dokonce malý domek,“ říká architekt.
O podobném zákonu se podle něj uvažuje také v Amsterdamu a věří, že v průběhu nadcházejících deseti let půjdou tímto směrem i další města.
Architektonické realizace Winyho Maase v sobě obvykle zahrnují různé funkce najednou. Jeho tržiště v Rotterdamu, které v jedné stavbě kombinuje rušné veřejné prostranství trhu se soukromým bydlením, se stalo ikonickou stavbou, u níž se fotí turisté.
Foto Ossip van Duivendobe
Foto Ossip van Duivendobe
Foto Ossip van Duivendobe
Foto Ossip van Duivendobe
Foto Ossip van Duivendobe
A jiné jeho návrhy vypadají třeba tak, jako byste na hotový dům jen sem tam přidali pár barevných kostiček lega.
Jednoduchá, ale přitom efektivní myšlenka – ať už jde o střešní nástavbu na rotterdamský cihlový činžák v podobě tří modrých rodinných domů, nebo třicítku malých barevných domečků rozesetých po areálu Pyramidy v Tiraně – někdejšího mausolea diktátora, které bylo přestavěno na veřejný prostor a technologickou „vesnici“ pro mladé lidi.
Foto Ossip van Duivendobe
Foto Ossip van Duivendobe
Foto Ossip van Duivendobe
Foto Ossip van Duivendobe
Barevnou vesničku plánuje Winy Maas postavit také na Mallorce pro společnost Camper a rád by ji viděl i mezi paneláky kolejí univerzitního kampusu v Brně.
„Brno má největší kampus na světě, při přepočtu plochy na jednoho studenta. Větší než Harvard. Je to tradice pocházející z časů komunismu, ale nyní je tam šedesát procent nevyužitého prostoru, kde utíkají peníze,“ říká urbanista, který by jej rád oživil způsobem podobným barevnému městečku v chilském Valparaisu.
Aktivity Winyho Maase sahají i na Slovensko. V rámci Projektu X, na němž spolupracuje se studiem Futuresearch a který si klade za cíl upozornit na možnosti rozvoje marginalizovaných lokalit, existuje také iniciativa pro východní Slovensko.
Na trojmezí slovensko-polsko-ukrajinské hranice v národním parku Poloniny navrhujeme Winy Maas postavit vyhlídku přímo v bodě, kde se setkávají tyto tři státní hranice. Po nich by k ní vedly malé cestičky, které by vyústily krásným výhledem do krajiny. „Když se na to podíváte z ptačí perspektivy, uvidíte znak míru,“ popisuje architekt.
V think-tanku The Why Factory se Winy Maas se studenty aktuálně zabývá také konceptem tzv. čtyřminutového města, které počítá i s vertikální dopravou a systémem výtahů. Do budoucna počítá i s větším využitím dronů.
„Česko se v oboru dronů zajímavě rozvíjí, ale mohly by být využity daleko efektivněji. Dnes například nemohou přelétat dálnice. Vyvinuli jsme spolu se studenty součástku, která by jim dokázala zabránit v pádu,“ popisuje Maas.
„Chceme prosadit drony, které umějí přistávat do dokovací stanice a které se umějí navzájem propojit, aby vytvořily plochu, která unese těžší a větší náklad,“ líčí vizi, již označuje jako „Nebe nad Prahou“. Ukázat Česku potenciál jeho oblohy bude nyní Maasovou další výzvou…
