Dva roky jezdili po hřbitovech v pohraničí a zkoumali náhrobní kameny. A zajímalo je jediné – písmo do nich vytesané. Vedoucí Ateliéru tvorby písma a typografie na pražské Uměleckoprůmyslové vysoké škole i se svými studenty zmapoval stovky náhrobků, z nichž formou frotáže, tedy za pomoci měkké grafitové tužky, snímali nápisy na zaniklých i současných hřbitovech bývalých Sudet.
V Libereckém kraji a částečně i Ústeckém jich navštívili celkem devatenáct. V ateliéru pak písmo digitalizovali a výsledek teď představují na netradiční výstavě v Nisa Factory v Jablonci nad Nisou.
„Technika frotáže je tradiční metoda, klasicky se využívá třeba pro rychlý záznam hieroglyfů,“ poznamenává jeden z autorů projektu Filip Kraus. Na hrobový kámen se přiloží papír a širokým kouskem tuhy se přes něj jemným tlakem pořídí kopie nápisu i výzdoby.
To, co je vystouplé či rovné, bude tmavé, to, co je vysekané, vidí člověk jako bílé. Mnohé nápisy z poničených náhrobků už jsou za normálních okolností nečitelné. Ovšem frotáž je ještě dokáže oživit, přivolat zpět.
„Na hřbitovech jsme dokumentovali německé hroby postavené před rokem 1945, o které se nikdo nestará. Často jsou ve velmi zuboženém stavu. Některé hřbitovy, na kterých jsme byli, už neexistují. Některé sice mají ještě obvodové zdi, uvnitř jsou ale prázdné,“ přibližuje druhý z autorů Jan Čumlivski.
Svou aktivitu tak prý pojali performativně. Jako zachování paměti na pro ně neznámé osoby, které v pohraničí žily a stále jsou v něm tak trochu přítomné. „Zachycení mizející paměti je důležité, je to poslední, krajní způsob, jak se pokusit zachovat jejich důstojnou památku,“ zdůrazňuje.
Na frotážích zachytili odkaz kameníků, kteří písmo nevymýšleli, měli však celou škálu předloh a podle nich si ho uzpůsobovali. Devatenácté století, kdy většina nápisů vznikala, byla pro písmo důležitou, přelomovou érou.
V ní se rozvinuly celé kategorie ozdobného a konstrukčně neobvyklého písma. „Ta bohatost byla ohromná, což v období předtím nebývalo. Tam šlo spíš o unifikované, konzervativní písmo. Až v devatenáctém století to explodovalo, navýšila se vizuální komunikace a písmařská kultura se tím dostala do varu,“ vysvětluje Filip Kraus.
S odsunem Němců, následnou kolektivizací a znárodňováním pak veškerá invence skončila. Kamenické dílny povětšinou zanikly a do módy přišel minimalismus.
„Dnes už řemeslo uchovává jen zlomek kameníků, ale obecně je náhrobková kultura v hluboké krizi. Sice se používají luxusní kameny, ale na ně se pak přes šablony pískuje nekvalitní digitální typografie. Dříve byl co náhrobek, to originál, co se týče písma, dnes je to jak přes kopírák,“ dodává Filip Kraus.
Foto Šimona Němečková
Foto Šimona Němečková
Foto Šimona Němečková
Foto Šimona Němečková
Nápisy, které jsou na výstavě k vidění, sejmuli z náhrobků různých materiálů – z mramorových, žulových, sionitových, ale i z opaxitového skla. Frotáže jsou rozvěšeny po celém sále v prvním patře Nisa Factory a v jeho zadní části pak návštěvníky čeká deset nových typů písma, které z projektu vzešly.
„Tím důležitým krokem je, že se pokusíte písmo adaptovat a oživit do digitálního fontu a dostáváte se s ním do kontaktu. V tu chvíli si všímáte všech detailů a podrobností. Studenti si při frotáži vybrali typy, které je zaujaly, a provedli své digitalizace. To je proces, který je pro nás odborně nejhlubším dotýkáním písma, tím, že ho převedeme do vlastního díla,“ popisuje Filip Kraus.
Ten následně právě při digitalizaci písma zjistil celou řadu zajímavých věcí, na které by jen pouhým koukáním na frotáže nepřišel.
Studenti písmo dál používají při výuce, za dveře školy a do veřejného prostoru se ale dostane jen málokdy. Zařadit je mezi fonty, které se běžně používají, není nic jednoduchého. V ateliéru jich navíc každý semestr vymyslí spoustu.
Výstava s názvem Hier ruht begraben / Zde odpočívá v pokoji potrvá v Nisa Factory v Jablonci nad Nisou až do 22. listopadu.
