U bývalého areálu hutí Poldi na Kladně se nachází ateliér, kde se specializují na virtuální produkci. Herci už nestojí před zeleným plátnem, ale kameraman je díky obří obrazovce hned vidí v hotovém záběru. Třeba na Mount Everestu. Střídají se tu tvůrci reklam, čeští filmaři i hollywoodské hvězdy. Fantasy Studios může být budoucnost – nejsou ale diváci z digitálních prostředí už unavení?
Skupina upírů projíždí dobovou Paříží na motorkách a sajdkárách. Jenže ve skutečnosti jde o jízdu úzkými malostranskými uličkami, kde se točila druhá řada amerického seriálu Interview s upírem, která využila i mnoho českých lokací. I když ale točíte ve vylidněném nočním velkoměstě, něco natočit nedokážete. Proto upíři „dojeli“ až na Kladno.
Ve zdejším ateliéru Fantasy Studios pražské lokace naskenovali a scénu „postavili“ znovu na obří LED obrazovce s plochou 160 metrů čtverečních, aby mohli natočit detaily oné jízdy krvesajů.
„Kvůli bezpečnosti herců na reálných lokacích na motorkách jezdili kaskadéři. U nás se točily bližší záběry, aby diváci na motorkách mohli vidět a rozeznat konkrétní herce, jak se smějí, objímají nebo dokonce navzájem fotí, samozřejmě bez helem,“ popisuje CEO Fantasy Studios Lukáš Skalník.
Jde o takzvanou virtuální produkci, žhavou novinku posledních let, v níž se prolíná produkce s postprodukcí. Když vejdete do ateliéru u bývalých hutí Poldi, uvidíte obrovskou televizi tam, kde byste normálně čekali takzvané zelené plátno, které v hotovém filmu nahradí jiné planety nebo pohádkové říše.
Tady ale štáb i herci s pozadím typu podmořských světů i vrcholků zasněžených štítů mohou pracovat rovnou na place. Režie skrze výkonné počítače odbavuje data pro LED stěnu, před níž jsou postavené základní rekvizity a probíhá herecká akce. Výsledek všichni vidí už v kameře, takže se pak může zamířit rovnou do střižny.
„Virtuální produkce vychází z postupů, které tady už byly,“ vypráví mi Skalník s odkazem například na staré zadní projekce. Tady ale taková „projekce“ přímo reaguje na pohyb kamery.
Digitální scéna v LED stěně zasvítí herce a objekty před kamerou, čímž se znatelně zrychlí produkce. A když se potom jde ze scény na scénu, změna prostředí a základní svícení je otázkou jen pár kliknutí myší. Na reálné lokace něco nemyslitelného.
Když jsem před LEDkou já, v autě před ní zrovna sedí také herečka Sabina Remundová, která pro potřeby seriálu finguje, že projíždí českým maloměstem. Přes všechny špičkové technologie všude kolem se auto pohupuje na místě pomocí dlouhého dřevěného prkna, s nímž skrytě manipuluje podvozkem člen štábu.
Foto Fantasy Studios
Foto Fantasy Studios
Foto Fantasy Studios
Foto Fantasy Studios
Takový výjev není výjimečný, byť se třeba širší záběry musejí ještě doupravovat ve standardní postprodukci, protože je jasné, že se auto nehýbe.
„Točil se u nás třeba thriller Hallow Road s Rosamund Pike, která hraje ženu spěchající k dceři, jež srazila chodce. Příběh se odehrává ze sedmdesáti procent v autě, takže se jeho většina natočila během šestnácti dnů u nás ve studiu. Šlo o relativně dlouhé záběry,” popisuje Skalník práci na očekávaném titulu, který se před několika dny představil s pozitivními recenzemi na festivalu SXSW.
Kromě scén v autě či dopravních honiček se ale na Kladně v poslední době točily vánoční kampaně pro české i světové značky, nyní se chystají zase na ty letní. Když je třeba natočit víc ročních období za krátkou dobu, je studio také jasná volba. „Dřív se jezdilo točit reklamy do Afriky nebo na Kanáry, teď se jezdí na Kladno,“ usmívá se šéf studia.
Dobře, reklamy jsou reklamy, není ale škoda, když se v rámci celovečerních filmů lokace zavrhnou? Diváci jsou navíc už v dnešní době unavení z filmů točených způsobem, kdy je jasné, že štáb nevytáhl paty z hangáru kdesi u Londýna, kde natočil další blockbuster za tři sta milionů dolarů, jenž působí jako animák se zpackanými triky.
Foto Fantasy Studios
Foto Fantasy Studios
„Když vypadá nějaký film uměle, důvodů může být víc,“ oponuje Skalník. Jemu samotnému prý nejvíc vadí, když se u filmů z fiktivních světů dosahuje reality a opouští se stylizace, která by v takových případech prý fungovala lépe.
„Dobré je i propojení. Kdyby se zmíněná honička z Interview s upírem točila celá u nás a ne částečně na lokacích, bylo by riziko, že to nebude fungovat ideálně,“ míní.
Skalník však přiznává, že někteří klienti před okolím jen neradi kápnou božskou, že točili v ateliéru a ne na skutečných lokacích. Diváci to totiž skutečně neradi slyší. „Točili jsme pro velkého amerického klienta, ale nesmělo se vůbec říkat, že to vzniklo ve studiu. Rádi si děláme fotky z našich projektů, takzvaná making of, ale tady to vůbec nešlo. Nechtěli nás přiznat,“ směje se Skalník.
Foto Fantasy Studios
Foto Fantasy Studios
Foto Fantasy Studios
Foto Fantasy Studios
Foto Fantasy Studios
Obor virtuální produkce se od seriálu The Mandalorian přesto ve filmovém průmyslu upevňuje stále výrazněji a divák už díky dokonalé integraci herců do pozadí vůbec nemusí poznat, kde a jak se točilo.
„Za více než dva roky existence firmy vnímáme raketový nárůst poptávky natáčení ve virtuální produkci. Je zřejmé, že se toto odvětví bude dále etablovat ve filmovém průmyslu a studií, jako jsme my, bude přibývat,“ sděluje Skalník s tím, že ze sedmdesáti procent jde o reklamy a ze třiceti o filmy a televizní projekty včetně nového akčního titulu platformy Amazon Prime Video.
Přesto ale jeden z problémů přetrvává. A to nedostatek kvalitních lidí. „Zaučovat a posilovat týmy je relativně dlouhý proces,“ sděluje muž, jenž má za sebou dekády práce v animaci a spoluzakládal pražské studio Eallin.
„Z Londýna jsme přitáhli Vojtu Horkého, který nám tým na špičkové úrovni postavil. Je Čech, byl rád, že něco takového vzniká u nás a chtěl být u toho,“ říká Skalník.
Investice do ateliérů byla v řádech několika stovek tisíců eur od vícero drobných investorů. Fantasy Studios nyní zaměstnávají dvanáct lidí, přičemž pro zakázky nabírají i množství externistů. Firma tak vlastně dotváří filmařskou infrastrukturu hlavního města, do nějž míří díky barrandovským nebo letňanským ateliérům štáby z celého světa, které nyní mají možnost točit i ve virtuální produkci.
Někdy mají i na nové, ekologicky šetrné ateliéry s tepelnými čerpadly specifické požadavky. „Pro některé klienty jsme museli dokládat audit udržitelnosti, který určí, kolik spotřebujeme energie, aby se dalo vypočítat, jakou uhlíkovou stopu natáčení zanechá. Velké brandy nyní virtuální produkci integrují do výroby, protože se díky ní není třeba přesouvat po několika lokacích nebo budovat náročnou stavbu,“ říká Skalník.
Podle něj na Kladně už rok nebylo natáčení, kde by se používaly plastové kelímky.
Mnohem víc než tlak na udržitelnost ale pociťuje tlak na šetření a snižování nákladů, což je vidět hlavně na tom, kolik času je možné věnovat přípravě. Vývoj v oboru jde však rychle kupředu – brzy už možná nebude potřeba ona velká LED televize, před níž se houpe auto na českých okrscích, protože digitální prostředí se budou komponovat přímo do kamery.
„Myslím si ale, že reálné lokace nikdy zcela nenahradíme. Tohle je skutečně nástroj postprodukce. Když budu chtít jít točit v létě do lesa, tak vůbec nemá smysl jít točit k nám. Když ale budu chtít jít točit zasněžený les uprostřed prázdnin, tak to je jiná,“ usmívá se Skalník.
