Uměleckoprůmyslové museum v Praze slaví 140 let od svého založení. Letos plánuje zahájit osm nových výstav, připravuje českou expozici na trienále v Miláně, otevře Bauerovu vilu v Libodřicích, ukáže tvorbu studia Qubus, propagandistické šátky nebo reklamní plakáty a spolupracuje na zahraničních výstavách s řadou prestižních mezinárodních institucí.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze vzniklo v roce 1885. Základ jeho sbírek tehdy tvořil dar mecenáše Vojtěcha Lanny a předměty byly umístěny nejdříve v Rudolfinu, než byla o pět let později postavena protější budova od architekta Josefa Schulze, kde sídlí dnes.
Zatímco na vůbec první výstavě tvořily většinu exponátů kopie vytvořené podle renesančních originálů z londýnských sbírek a akvizice ze světové výstavy v Paříži, dnes je situace značně odlišná.
Uměleckoprůmyslové museum disponuje rozsáhlými vlastními sbírkami, nastoluje svými výstavami kulturně-společenská témata a spolupracuje s renomovanými zahraničními institucemi.
Aktuálně je v hlavní budově instituce, již od loňského listopadu vede Radim Vondráček, kromě stálých expozic k vidění ještě výstava Ruiny fotografa Josefa Koudelky (do 30. března) a benátské sklo od italského studia Venini (do 2. března).
Pod patronátem Uměleckoprůmyslového musea se právě připravuje letošní oficiální prezentace České republiky na Trienále designu a architektury v Miláně, které je nejprestižnější světovou přehlídkou v oboru.
Česká republika se prestižní akce, která se mezi roky 1996 a 2016 nekonala, znovu zúčastnila v roce 2019, kdy se změnila koncepce akce, která se nově začala zaměřovat na konkrétní sociální a politická témata. Tématem letošního, v pořadí 24. ročníku bude Nerovnost a konat se bude od 13. května do 9. listopadu.
Po tutéž dobu bude probíhat i výstava v Praze, jež představí českou expozici zaměřenou na problematiku nedostupnosti bydlení a bezdomovectví v projektu Janka Rouse a Karolíny Kripnerové, který ztvární loni oceněná ilustrátorka Magdalena Rutová a grafik Jan Čumlivski, pod vedením kurátorky Ivy Knobloch.
Již nyní také putují některé zápůjčky ze sbírek UPM (a také Národní galerie) do Louvru, na výstavu L’Expérience de la nature, věnovanou umění na dvoře Rudolfa II., která začne 19. března. V dubnu pak do vídeňského Leopold Musea zapůjčí UPM exponáty z období biedermeieru, které si rakouská instituce vybrala z jednoho z katalogů, které museum pravidelně vydává.
Do MK&G v Hamburku pak UPM zapůjčí katalog Krásné jizby a propagační tvorbu Krásné jizby a Družstevní práce, zejména spolupráci Josefa Sudka a Ladislava Sutnara, které sehrály přelomovou roli v propagaci designu.
Foto Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
Foto Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
Instituce naváže i na svou předcovidovou asijskou tour a v Číně otevře dvě výstavy věnované Alfonsi Muchovi a umění secese. Na příští rok je podle ředitele Radima Vondráčka v jednání japonská výstava Josefa Sudka.
Jeho tvorbu prezentuje UPM také v Galerii Josefa Sudka na Újezdě, kde 15. února začne výstava věnovaná jeho fotografiím na téma Periferie (do 1. června). V Domě U Černé Matky Boží, který taktéž spadá do gesce UPM, do 25. května probíhá výstava věnovaná dílu Vlastislava Hoffmana a v zámku Kamenice nad Lipou je do konce roku k vidění expozice věnovaná rodu Geymüllerů.
K těmto pobočkám muzea na jaře či v létě přibyde ještě Bauerova vila v Libodřicích, kde bude vystavena sbírka kubistického designu, již stát zakoupil v roce 2021.
Současně s výstavou věnovanou milánskému trienále bude od května probíhat také velká výstava věnovaná textilnímu tisku mezi roky 1920–1990. Její kurátorka Konstantina Hlaváčková slibuje předvést oděvy a šátky nejen jako nositele výtvarných tendencí, ale i jako médium k politickému či reklamnímu sdělení nebo jako nástroj propagandy.
Na výstavě by měly být například sokolské šátky z roku 1938 k propagaci Sletu, mobilizace, ale třeba i britské šátky omlouvající podpis mnichovské dohody s Hitlerem, Chamberlainem a Mussolinim.
„Textilní tisk je i Davidova hvězda. Paradoxně byly tištěny v továrně, která patřila židovskému majiteli a v níž vznikala i kamufláž pro německé tanky,“ přibližuje kurátorka jednu z nejdůležitějších výstav roku, na níž by měly být vidět i propagandistické šátky z dob komunismu nebo reklamní kousky vyrobené pro podniky, jako byl Centrotex.
Reklamě se bude věnovat také první retrospektivní výstava nejvýznamnějšího českého reklamního fotografa padesátých až osmdesátých let, Freda Krammera (1913–1994), již připravuje kurátor Jan Mlčoch ve spolupráci s architektkou Lenkou Míkovou a grafickou designérkou Zuzanou Lednickou. Začne 17. dubna a potrvá do 27. července.
Na podzim návštěvníky UPM čeká samostatná výstava věnovaná fenoménu jednoho z nejstarších kontinuálně fungujících designérských studií u nás – Qubusu. Spolu s Jakubem Berdychem Karpelisem, který jej s Maximem Velčovským zakládal, ji připravují Radek Wohlmut a Iva Knobloch.
Foto Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
Připomene 25letou cestu studia od chvíle, kdy na Starém Městě otevřelo vůbec první porevoluční designový obchod v České republice, a představí ikonické produkty ze skla a porcelánu plné sarkastických narážek na současnou společnost. Konat se bude od listopadu do únoru 2026.
„Studio Qubus se zasloužilo o proměnu chápání designu, který předchozí generace braly hlavně jako užitkové předměty. Ukázalo, že může mít přesah do umění, politiky nebo sociologie,“ říká kurátorka Iva Knobloch.
Stejný měsíc bude zahájena také výstava věnovaná tématu figury ve šperkařství, jež představí nejen historické předměty, ale bude doplněna i o současný šperk a mezinárodní kontext, včetně šperků s motivy srdce, lebky nebo otisků lidských těl.
Kurátorka Petja Matějovič chce zdůraznit především schopnost šperků předávat určité sdělení a vyprávět příběhy jejich nositelů. Díky výstavě muzeum vybaví sály novými bezpečnostními vitrínami.
Poslední výstavou letošního roku pak bude expozice Esprit věnovaná francouzskému reklamnímu plakátu mezi roky 1918–1938. Její kurátorka Lucie Vlčková připomíná, že právě výstavy plakátů, jako byla například ta s názvem Řeč plakátů, byly v posledních pěti letech v Uměleckoprůmyslovém museu těmi nejnavštěvovanějšími.
Tato nabídne na sto padesát převážně velkoformátových děl, z nichž má podle kurátorky sálat francouzský šarm, rafinovanost a „nadoblačnost ve všedním dnu“.
